Opočno zůstane státu, Ústavní soud zamítl stížnost Colloredo-Mansfeldové

Právní zástupce Colloredo-Mansfeldové Jakub Fröhlich ČTK řekl, že poté, co se seznámí s podrobným odůvodněním dnes vyhlášeného nálezu, zváží další postup ve věci. "Připadají v úvahu možnosti, jako je například stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva nebo obnova řízení v případě, že vyjdou najevo důkazy, které nebylo možné použít v tom původním řízení. Zatím je předčasné o dalším postupu hovořit," řekl ČTK Fröhlich.

Památkáři a kastelán zámku Tomáš Kořínek dnešní nález přivítali. "Budeme čekat na kroky protistrany," uvedl. Spory podle něj komplikují opravy Opočna, dosud bylo možné řešit v podstatě jen havarijní stavy.

Starostka Opočna Šárka Škrabalová nechtěla rozhodnutí soudu hodnotit. Přála by si ale , aby Colloredo-Mansfeldová i nadále do města jezdila. Ve městě má hraběnka dům.

Ústavní soud zamítl ústavní stížnost Kristiny Colloredo-Mansfeldové ve věci restituce areálu zámku Opočno: https://t.co/sDz0qEdmrH

Opočno zabavili nacisté, po válce zámek převzal stát. Po pádu komunismu se soudy případem zabývaly opakovaně, s několika zvraty. Colloredo-Mansfeldová dokonce zámek po jistou dobu spravovala. Po zásahu ÚS ale stát v dubnu 2007 objekt znovu převzal do péče.

Později díky dalšímu nálezu ÚS dosáhla Colloredo-Mansfeldová obnovy řízení. Padlo však stejné rozhodnutí jako předtím, zámek tedy dosud spravuje Národní památkový ústav.

Důvody konfiskace za protektorátu byly podle pravomocného verdiktu spíše politické a národnostní. Colloredo-Mansfeldová s tím nesouhlasila, v ústavní stížnosti mimo jiné namítala, že matce posledního majitele panství Josefa Colloredo-Mansfelda byl majetek ve Francii konfiskován jako Židovce. Proto je prý otázkou, zda také zabavení Opočna nebylo rasovou perzekucí, případně zda židovští předkové nebyli jedním z více důvodů pro zákrok proti Colloredo-Mansfeldům.

Podle ústavních soudců ale nestačí "prokázání jiných motivů perzekuce, k nimž se rasové důvody eventuálně mohly přidat". ÚS zdůraznil, že nelze pochybovat o zločinnosti konfiskační praxe nacistických úřadů, restituční zákonodárství však nemohlo odčinit všechny křivdy.

"Sedm desítek let po skončení války je tato reparace nesmírně obtížná, ne-li nemožná. I proto omezil restituční zákon o mimosoudních rehabilitacích přezkoumávání přechodů majetku předcházejících rozhodnému období na nejextrémnější případy z důvodu rasové perzekuce," stojí v nálezu soudce zpravodaje Radovana Suchánka. Tříčlenný senát nebyl jednotný, soudce Jiří Zemánek s výrokem nesouhlasil.

Kromě zámku samotného se potomci původních majitelů soudí se státem také kvůli mobiliáři. Zastal se jich Evropský soudu pro lidská práva ve Štrasburku, ÚS proto obnovil dvě řízení o starších, původně odmítnutých stížnostech. Nová rozhodnutí ale zatím nepadla.