Ti, kteří zemřou, se vlastně mají líp. Jak to vypadá v pracovních táborech KLDR?

Tyto tábory, kde nucené práce, upření jídla či mizivá lékařská péče je na každodenním programu, se nacházejí po celé zemi. Stovky vězňů zde pak přichází každý rok o život, tvrdí David Hawk, odborník na Severní Koreu a autor mnoha knížek a vězeňském systému pod komunistickou vládou.

Podle Amnesty International žije v táborech minimálně 200 tisíc vězňů, kolem 120 tisíc z nich jsou pak umístěni ve čtyřech největších zařízeních. Součástí zatčení jsou běžnou praktikou také kruté výslechy a mučení, ať už fyzické nebo psychické. Reportáž také mluví o tom, že děti narozené v táborech jsou automaticky také vězni.

"Podvýživa a hladovění z důvodu nedostatečných potravinových přídělů, náročná nucená práce, brutální a nehumánní podmínky, velké množství úmrtí a nesčetné zločiny proti lidskosti" jsou charakteristické rysy všech těchto vězeňských táborů, uvádí Nová komise pro lidská práva v KLDR.

Političtí vězní jsou často odsouzení k doživotnímu trestu, v některých případech však stát uvězní až tři následující generace rodiny, tedy děti a vnuci musí mnohdy odpykávat trest svých předků. Do táborů se dostávají lidé i za aktivity, které v Evropě nechápeme za zločiny, například zpěv popových písní zahraniční tvorby.

Pracovním táborům se jim říká kvůli tomu, že zde vězni musí dlouhé hodiny pracovat v továrnách pro stát. vykonávají buď fyzicky náročné práce v dolech nebo třeba na textiliích, kdy bez ochranných pomůcek přicházejí do styku s toxickými látkami. Počet úmrtí je zde vysoký, režim se však nestará.

"Nejčastěji se umírá na nedostatek léků, špatné hygieny nebo na hladovění," tvrdí zpráva. Příděly potravin jsou minimální, pokud vězni nenosí jídlo vlastní rodina, pak velmi pravděpodobně zemře na podvýživu. Mnoho "trestaných" si obstarává jídlo tak, že pojídají suchou trávu, chytají žáby, brouky nebo hady.

Svědectví pak podávají nejen uprchlíci, občas dezertuje i bývalá ostraha. "Ti, kteří zemřou, se vlastně mají líp," popisuje Lim Hye-jin, bývalá dozorkyně. Ta popsala, že ženy jsou každou noc znásilňovány, mučení je běžnou praktikou a občas i veřejně popraví člověka jako připomínku ostatním.

Podle Lim byla jedna žena polita benzínem a zapálená, protože dozorce už nechtěl nadále poslouchat její prosby. Když pak chytili dva bratry během pokusu o útěk, přede všemi pak popravili všech sedm členů jejich rodiny. "Nakonec zabili i oba bratry, ostatní vězni pak museli na jejich těla házet kameny," uvedla Lim.