Kam nacisté odvlekli obyvatele vypálených Ležáků a Lidic? Čekal je krušný osud

Prvním nacistickým vyhlazovacím táborem, kde se začalo vraždit prostřednictvím plynových komor, v nichž se nejdříve používal kysličník uhelnatý z výfukových plynů, se stalo Chelmno nad Nerem. Zřízen byl 8. prosince 1941.

V táboře, známém též pod německým názvem Kulmhof, bylo zabito 150.000 až 300.000 lidí, převážně Židů z nedalekého lodžského ghetta. V Chelmnu zahynuly ale i děti z Lidic a Ležáků nebo dvě sestry spisovatele Franze Kafky.

V Chelmnu se používaly k zabíjení nákladní vozy, které měly do nákladového prostoru vyvedený výfuk. Tento fakt tábor odlišovalo od ostatních vyhlazovacích táborů, které začaly vznikat v rámci Operace Reinhard (dle Reinharda Heydricha) od roku 1942.

Chelmno nad Nerem se nacházelo v říšské župě Warthegau (Povartí). Hlavní část tábora nacisté vybudovali v místním opuštěném panství, další část tábora byla vybudována v nedalekém lese, ve kterém nacisté pohřbívali své oběti. Vedením tábora byli pověřeni nacističtí pohlaváři, který již měli zkušenosti s vražděním tělesně a duševně postižených v rámci programu takzvané eutanazie.

Jako první byli v táboře vyvražděni Židé z okolních vesnic, od ledna 1942 začaly do Chelmna proudit transporty Židů z lodžského ghetta, kam bylo v říjnu a listopadu 1941 deportováno i 5000 českých židů, i z celé župy.

Vraždění v táboře pokračovalo až do března 1943, kdy nacisté zbourali část tábora ve vesnici a zavraždili poslední žijící vězně. Na počátku roku 1944 se ale rozhodli uzavřít lodžské ghetto, takže vražedná mašinérie v Chelmnu ještě pokračovala v červnu a červenci 1944. Definitivně nacisté tábor opustili 17. ledna 1945.