Norimberský proces. Před 80 lety padly rozsudky

Sebevraždy ještě před soudem

Dalo by se říci, že ti nejhorší nacisté, kteří by si skutečně zasloužili ty nejpřísnější tresty, spáchali sebevraždu na konci druhé světové války. Adolf Hitler již v dubnu 1945 věděl, že válka nedopadne v jeho prospěch. A tak posledního dubnového dne toho roku spáchal ve svém berlínském bunkru sebevraždu. Spolu se svou milenkou Evou Braunovou, kterou si krátce předtím vzal za manželku, pozřeli kapsli s jedem. Hitler se pro jistotu ještě zastřelil. Ve stejný den, zhruba o hodinu později, Hitlera následoval jeho nejvěrnější příznivec Joseph Goebbels. I on (a zároveň celá jeho rodina) se otrávil kyanidem. O necelý měsíc později, 23. května 1945, zvolil dobrovolný odchod ze světa otrávením i velitel SS Heinrich Himmler. Ten, který přímo organizoval masové vyvražďování v koncentračních táborech, se tedy také vyhnul poválečnému soudu.

Odsouzeni k trestu smrti

Před 80 lety bylo k trestu smrti odsouzeno celkem 12 nacistických zločinců, někteří z nich na výkon trestu nečekali a spáchali sebevraždu. Již 2. května 1945 se zabil Hitlerův osobní tajemník Martin Bormann. V době, kdy probíhal Norimberský proces, byl tento muž oficiálně nezvěstný, a proto byl souzen v nepřítomnosti. Trest smrti nebyl ovšem nikdy vykonán, protože Bormann byl již dávno mrtvý. Na to se ale přišlo až o mnoho let později, v roce 1998, kdy byly jeho ostatky identifikovány díky analýze DNA. Na začátku 70. let minulého století se totiž při stavebních pracích u jednoho berlínského nádraží nalezly lidské kosterní pozůstatky, u nichž soudní lékař rozpoznal jako příčinu smrti otravu kyanidem a dobu smrti stanovil právě někdy na konec války. Až na konci 90. let mohla být provedena analýza DNA, díky níž byly ostatky ztotožněny s osobou Hitlerova tajemníka.

Trest smrti oběšením si vyslechl také Hermann Göring, velitel letectva i strůjce gestapa, který v mnohém Hitlera zastupoval. V noci před popravou spolkl kapsli kyanidu, kterou dobře ukryl při nástupu do vězení právě pro tento případ. 

Nakonec se tedy dne 16. října 1946 uskutečnily popravy celkem deseti nacistických válečných zločinců. Všichni byli oběšeni, výkonu trestu se ujali členové americké armády. Popravy neprobíhaly bez problémů. Kvůli špatně změřeným provazům někteří odsouzení umírali dlouho – nedošlo u nich k rychlé smrti v důsledku zlomení vazu, ale byli pomalu škrceni. Když později norimberské popravy hodnotili historikové, pár z nich vyjádřilo domněnku, zda toto trápení odsouzených nebylo záměrem. Ostatky popravených byly zpopelněny a vysypány do řeky Isar.

Odnětí svobody na doživotí?

V rámci Norimberského procesu byly vyřčeny tři doživotní tresty. Ve vězení však zemřel jen jeden z odsouzených, a to někdejší vůdce NSDAP Rudolf Hess. Údajně spáchal roku 1987 ve věznici sebevraždu. Protože mu již tehdy bylo 93 let a byl ve velmi špatném zdravotním stavu, jeho syn spekuloval o tom, že ho někdo zavraždil. Další z doživotně odsouzených byl válečný ministr hospodářství Walther Funk. Toho z vězení v roce 1957 kvůli vážné nemoci propustili, zemřel na svobodě o tři roky později. V roce 1955 ze stejného důvodu opustil vězení i válečný velitel námořnictva Erich Raeder, ten žil následně na svobodě pět let.