Vědci: Světové oceány se oteplují alarmujícím tempem, lidstvo na to není připraveno

Dlouhodobý trend oteplování navíc v současnosti výrazně zesiluje přírodní klimatický jev El Niño. Tento fenomén se vyznačuje nadprůměrně teplou vodou podél rovníku v Tichém oceánu a směřuje k tomu, že se stane nejintenzivnějším v historii měření. Globální oceány přitom pohlcují přibližně devadesát procent nadbytečného tepla, které vzniká lidskou činností a spalováním fosilních paliv.

Rychlost oteplování oceánů se za posledních dvacet let zdvojnásobila, přičemž teploty mořské hladiny dosáhly nových rekordních hodnot v letech 2023, 2024 a opět v roce 2026. Během loňského roku absorpce tepla světovými oceány vzrostla o dalších 23 zettajoulů, čímž byl již devátý rok po sobě překonán dosavadní rekord. Pro lepší představu odpovídá toto množství energie výbuchu dvanácti atomových bomb v Hirošimě každou sekundu po dobu celého jednoho roku. Množství pohlceného tepla zároveň představuje zhruba čtyřicetinásobek celkové energie, kterou lidstvo spotřebovalo v roce 2025.

Obrovské množství naakumulované tepelné energie způsobuje rozsáhlé řetězcové reakce v celém globálním ekosystému. Nahromaděné teplo vyvolává mořské vlny veder, podněcuje vznik čím dál ničivějších bouří a závažným způsobem poškozuje mořský život. Současně přispívá k vzestupu hladiny oceánů, k němuž dochází tavením ledovců i samotnou tepelnou roztažností teplejší vody.

Globální průměrná hladina moří vzrostla od roku 1999 o přibližně 3,8 milimetru ročně, což v součtu činí téměř deset centimetrů. Od roku 2012 se tempo tohoto růstu dále zrychluje, čímž vzniká přímá hrozba pro stovky milionů lidí žijících v pobřežních oblastech. Oceány se navíc od roku 1985 staly o sedmnáct procent kyselejšími kvůli zvýšenému pohlcování uhlíkového znečištění.

Okyselování moří bývá často označováno za stejně nebezpečného sourozence klimatické změny kvůli škodám na podmořských ekosystémech. Tento proces komplikuje mořským živočichům, jako jsou ústřice, humři nebo korály, tvorbu a udržování jejich ulit, krunýřů a koster. Vážný tlak zažívají také evropská moře, o čemž informovala autorka zprávy Karina von Schuckmann.

Středozemní a Černé moře zaznamenaly v roce 2024 rekordní mořské vlny veder, z nichž některé trvaly déle než třicet dní. Teplota vody na těchto místech stoupla o více než 4,6 stupně Celsia nad dlouhodobý průměr. Vědkyně Blanca Fernández-Álvarez upozornila, že tyto události nejsou ojedinělými výkyvy, ale probíhají na pozadí trvalého oteplování.

Extrémní projevy v oceánech mají bezprostřední dopad na lidské životy a infrastrukturní sítě. Bouře Louis v roce 2024 přinesla ke španělskému pobřeží osmimetrové vlny, zavinila jedno úmrtí, výpadky elektřiny a škody na majetku. Téhož roku způsobil dlouhotrvající silný vítr v Botnickém zálivu pokles hladiny moře o více než 150 centimetrů, což přerušilo trajektovou dopravu na osmnáct hodin.

Dramatické proměny probíhají v Arktidě, kde teplota mořské hladiny za poslední čtyři desetiletí vzrostla o 4,2 stupně Celsia. Průměrná měsíční rozloha mořského ledu tam mezi lety 1979 a 2025 klesala o necelých půl milionu čtverečních kilometrů za desetiletí. Na druhém konci planety vedl v roce 2022 rekordně nízký stav antarktického ledu k prvnímu zaznamenanému hromadnému selhání hnízdění tučňáků císařských.

Největšímu riziku čelí malé rozvojové ostrovní státy, které stojí v první linii vlivů stoupající hladiny moří a roztáčejících se cyklonů. Výzkumníci zdůrazňují, že pro tyto země není proměna oceánů vzdáleným tématem, ale bezprostřední ekonomickou a bezpečnostní výzvou. Zpráva proto vyzývá k trvalému monitorování moří, které vládám i komunitám umožní lépe se připravit na nadcházející změny.