Rasová střepina, která musí ven. Hitler Čechy pohrdal, měl je za zbabělce

K Hitlerovu nezvyklému životnímu stylu patřilo i vedení dlouhých monologů při popíjení odpoledního čaje. Svými projevy byl Hitler posedlý. Ačkoliv dokázal poblouznit veřejnými projevy masy Němců pod vlivem davové psychózy, lidé, kteří Hitlera museli poslouchat každý den, z nich tak nadšení nebyli.

„Hitler mluvil, mluvil, mluvil. Mussolini, který také rád mluví, je zde nucen téměř neustále mlčet a trpí tím. Druhý den po obědě, když již bylo vše řečeno, mluvil Hitler bez přerušení jednu hodinu čtyřicet minut. Nic nevynechal, ani válku a mír, ani náboženství a filosofii, umění a historii. Mussolini se mechanicky díval na své náramkové hodinky a já jsem myslil na svoje záležitosti. Pouze Cavallero, div servilnosti, předstíral, že poslouchá u vytržení a neustále pokyvoval hlavou na znamení souhlasu. Kdo však snášeli tuto ránu ještě hůře než my, byli Němci. Chudáci to musí stále poslouchat a jsem si jist, že neexistují slova, gesta a odmlky, které by neznali zpaměti. Generál Jodl po hrdinném boji proti spánku, usnul v divanu. Keitlovi klesala hlava, podařilo se mu však ji udržet zpříma. Seděl příliš blízko u Hitlera a nemohl si povolit, jak by chtěl,“ napsal ve svých pamětech italský ministr zahraničí Ciano, o tom, jak útrpné bylo Hitlera poslouchat.

Hitlerovy nudné projevy se však zaznamenávaly, jako poselství příštím generacím. Ve svých monolozích se Hitler občas zmínil i o Češích. Například protektorátního prezidenta Háchu vnímal jako zbabělce a v tomto ohledu také jako ztělesnění češství. „Háchu musíme prezentovat jako jednoho z největších mužů světa, pokud Čechům zanechá závěť, která bude znamenat jejich konec. Jeho jméno musí být vyslovováno jedním dechem se jménem krále Václava, aby se na něho v budoucnosti mohl odvolávat každý zbabělec. Jeho následník? Jen žádný chlap! Budeme vždycky vycházet líp se zbabělci než se statečnými muži. Čechy nejlíp vyřídíme tak, že na ně budeme prostřednictvím takových osob působit nepřetržitě a v dlouhém časovém období,“ řekl na adresu Háchy Hitler.

Málokoho překvapí, že Hitlerovy projevy jsou někdy nesrozumitelné a někdy si i podivně protiřečí. Čechy Hitler někdy naoko obdivoval a chválil, ale ve skutečnosti jimi velmi pohrdal. „Každý Čech je rozený nacionalista, který podřizuje svým zájmům všechny ostatní povinnosti. Nemylte se, čím víc se Čech ohýbá, tím je nebezpečnější. Němec ze staré Říše se rozplývá, když něco takového vidí. Teď bude dobře pracovat, neboť ví, že jsme nelítostní a brutální. Neopovrhuju jimi, je to osudový boj. Jsou rasová střepina, která vnikla do našeho národního těla, a jeden z nás musí uhnout, buď oni, nebo my.“

Bestialitu nacistického vůdce potvrzují i jeho vyjádření na situaci v protektorátu. Pochopitelně se projevila zejména po atentátu na Heydricha, kdy Hitler vyhrožoval likvidací celého národa. „Řekl jsem Háchovi a členům jeho vlády, kteří ho doprovázeli, že nebudu tolerovat žádný další čin v Protektorátu, který půjde proti zájmům Říše. A pokud k něčemu takovému dojde, tak budeme uvažovat o deportaci celé české populace. K tomu jsem dodal, že když jsme zvládli migraci několika milionů Němců, tak pro nás taková akce nebude problém. Když to uslyšel, tak se Hácha zhroutil jako prasklý míč a stejně tak jeho kolegové.“