KOMENTÁŘ | Rusko neváhá nejen válčit a lhát, nyní už i tají podstatná data

Centrální banka Ruska vysvětluje zatajování dat o dluzích tím, že platby zahraničního dluhu jsou právě teď citlivým tématem, protože Rusko, zasažené západními sankcemi proti svému finančnímu systému, balancuje na pokraji možného selhání. Uff, takže lhaní a cílené zatajování informací není jen nějakou hříčkou v rukách mocných, ale skutečným nástrojem v oné hybridní válce vedené válečným zločincem Vladimirem Putinem a jeho lidmi proti těm, kteří jsou kritičtí vůči zabíjení nevinných lidí na Ukrajině a ničení tamních měst. A i když se nám nezdá být tento argument seriózní, protože, přiznejme si to, zavání až příliš silným odérem dezinformátorů a tvůrců fake news, je to tak. Lhaní o vlastním dluhu není ničím jiným než odvedení pozornosti od všeho zla, kterého se Rusko dopouští.

Co vlastně ta země získá, když lže a zatajuje důležitá data? Ve výhledu několika měsíců a let vůbec nic. Naopak může hodně ztratit, ale teď hraje o všechno, tedy minimálně o tzv. „Default“. Bankrot, chcete-li. A čím déle ho bude oddalovat, o to víc to pak může její nemocný vůdce za vítězství své taktiky a myšlenek. Achjo, řeknete si. A budete mít pravdu. Během prvních dubnových dní tohoto roku vydala mezinárodní ratingová agentura Moody's upozornění o tom, že pokud bude Moskva prohlášena za insolvenční, znamenalo by to první velké nesplácení zahraničního dluhu (v tomto případě dluhopisů) od bolševické revoluci v roce 1917, a to i přesto že Kreml vysvětluje hrozbu defaultu uvalením ochromujících sankcí. A buďme úplně upřímní, žádné podobné vysvětlování od ruských totalitářů ohledně vlastní neschopnosti platit své závazky nikoho z věřitelů moc zajímat nebude.

I proto je pozastavení zveřejňování údajů o zahraničním dluhu Ruska vnímáno nejen věřitelskou veřejností velmi negativně. Navíc k takovému kroku v novodobé historii dochází vůbec poprvé od roku 1997. Ti, co mají ale Vladimira Putina za obdivuhodného vůdce a zřejmě nejen potají k němu vzhlížejí a uctívají ho co to jen jde nad podobnými zprávami mávnou rukou. A také si přiznejme, že takových lidí, a nejen v té „normální“ části populace, ale i mezi politiky a lídry s rozhodovacími pravomocemi, není málo. A do karet jim stále více nahrává, dle některých, bezhlavost západních sankcí. Nebezpečné je to v tom, že pro tyhle lidi jsou zprávy o tom, jak bezprecedentní sankce zpomalí průmyslovou výrobu, sníží spotřebu a investice v Rusku a že tamní HDP se v roce 2022 sníží i díky tomu o nějakých až téměř 17 procent, doslova ničím. Navíc i řada ekonomů a finančníků upozorňuje na to, že podobná čísla nejsou vskutku něčím, co by válečnou mašinérii bývalého důstojníka KGB dokázalo zastavit před dalším válečným běsněním.

Je jasné, že zatajováním dat o svých dluzích ztratí Rusko na dlouhá léta přízeň velké většiny zahraničních investorů a institucí. Se stávající politickou reprezentací a vedením státu je mu to ale úplně jedno. Navíc je tu pořád dost dlouhý seznam zemí, které při zjištění výhodnosti nějaké možné výhodné transakce s Ruskem, nebudou váhat do nějakého finančně-ekonomického podniku jít. A to i bez ohledu na sankce či odsouzení Západem (bude-li stále nikým a ničím nevyvolaná ruská agrese na Ukrajině pokračovat). Putina a jeho příznivce totiž nezastaví ani „nějaká“ zpráva agentury Bloomberg, že Rusko už „default“ zažilo. A i když nebylo schopno splácet v roce 1998 „jen“ domácí dluh, naučilo se s tím žít. Nemůžeme se proto divit, že z Ruska zaznívá stále intenzivněji to, že zatímco Západní země se snaží všemi možnými způsoby, aby Rusko vyhlásilo platební neschopnost, zatímco ono se bude zase snažit najít nejen „jiné mechanismy“, aby k tomu nedošlo, ale i cesty, jak se svých existujících dluhů zbavit. Není těžké si představit, vzhledem k chování ruského agresora, co význam „jiný“ nebo „alternativní“ může v jeho myšlení znamenat. Zdá se tedy, že teď se tak nějak čeká na onu pověstnou poslední kapku, po které pohár přeteče. Jen abychom na to byli pořádně připraveni...