Proč je moře slané? A proč rybníky nejsou?

Voda pokrývá většinu naší planety. Naprostá většina této vody je součástí moře a oceánů, takže je slaná a nepitelná. Podle serveru Ocean Service jsou 3,5 % oceánů tvořena chloridem sodným, neboli kuchyňskou solí. To jsou tuny a tuny soli. Ale kde se ta sůl bere?

Ano, část soli se do vody dostane přímo z mořského dna. Na dně leží množství kamenů s obsahem soli a sůl se z nich uvolňuje do vody. Část soli pochází také ze sopečných ventilů. Podle BBC však naprostá většina soli pochází z pevniny.

Při každém dešti se malé částečky soli spláchnou do potoků a řek, s nimiž se dostane až do moře. Pokud je ale sůl v řekách, jak to že je říční voda sladká? V řekách je koncentrace soli mnohem nižší, jedná se o množství asi dvou setin oproti mořské vodě. Říční voda se dostane do moře, kde se smíchá s další slanou vodou.

Slunce, které na oceány svítí, způsobuje vypařování velkého množství vody z mořské hladiny. Vypařená voda za sebou však nechá veškerou sůl. Díky tomuto vypařování se sůl v moři koncentruje a voda je pak slaná. Zároveň se však nějaká sůl ukládá na mořské dno, čímž se udržuje rovnováha slanosti vody – jinak by bylo moře každým rokem slanější.

Salinita vody, neboli obsah soli ve vodě, se liší podle polohy moře. Nejméně slanými jsou moře a oceány blízko severnímu a jižnímu pólu, kde slunce nesvítí tolik a nevypařuje se takové vody. Slaná voda se navíc ředí táním ledovců.

Oproti tomu moře blízko rovníku se vypařují více kvůli zvýšeným teplotám, které tam panují. Díky tomu je voda nejen slanější, ale také hustější. Toto se může stát u některých velkých jezer, která jsou pak slaná. Příkladem je Mrtvé moře, v němž je voda tak slaná a hustá, že mohou lidé poklidně sedět na hladině.