Evropské vlády se začínají připravovat na možný kolaps oceánských proudů

Poháněcí motor systému AMOC se nachází v Severním Atlantiku, kde studená a slaná voda klesá do hlubin oceánu. V důsledku klimatických změn však dochází k tání grónského ledovce a zvýšenému množství srážek, což do oceánu přivádí velké množství sladké vody. Tato voda je méně hustá, čímž se proces klesání zpomaluje a vytváří se zpětná vazba oslabující celý proud. Odborníci vyjadřují obavy zejména ze selhání subpolárního víru jižně od Grónska, k němuž by mohlo dojít již v průběhu čtyřicátých let tohoto století.

Případný kolaps či výrazné oslabení proudění by do Evropy přineslo extrémně mrazivé zimy, vysychání letních období a prudký nárůst mořské hladiny. Na severovýchodním pobřeží Atlantiku by hladina moře mohla vzrůst o další půl metru nad rámec běžného globálního oteplování. Ve Velké Británii by se rozloha půdy vhodné pro zemědělství mohla snížit z dnešních třiceti dvou procent na pouhých sedm procent. Islandu by v případě kolapsu rybích zásob hrozil hospodářský úpadek a zhoršení životních podmínek by zasáhlo i skandinávské státy.

Island již oficiálně prohlásil možný kolaps systému AMOC za hrozbu pro svou národní bezpečnost a inicioval jednání v rámci Severské rady ministrů. Finské ministerstvo životního prostředí zahájilo komplexní hodnocení dopadů na zemi, včetně sledování vlivu na Baltické moře, energetiku a dopravu. Nizozemsko zapracovává scénář oslabení oceánských proudů do svých plánů ochrany před povodněmi a úpravy říčních koryt. Evropská komisařka Teresa Riberaová navrhla zařadit AMOC mezi oficiální zkratky evropské národní bezpečnosti.

Podle islandského ministra pro klima Jóhanna Pálla Jóhannssona je neodpovědné čekat na absolutní vědeckou jistotu, protože v momentě jasných následků už může být na nápravu pozdě. Finská ministryně pro klima Sari Multalová zdůraznila, že Finsko leží v první linii případného ochlazení, a proto musí mít k dispozici nejlepší možné informace. Walid Oueslati z Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj připomněl, že vlády běžně řídí nejistá rizika, jako jsou finanční krize nebo přírodní pohromy. Zástupci států se shodují, že příprava není šířením paniky, ale odpovědnou správou věcí veřejných.

Klíčovou součástí obrany proti náhlým změnám je budování systémů včasného varování, které dokáží zachytit přibližování k bodu zlomu. Britská vláda vyčlenila 81 milionů liber na výzkumný program zaměřený na sledování grónského ledovce a subpolárního víru. Dlouhodobá pozorování zajišťuje mimo jiné projekt RAPID, který pomocí kotevních systémů napříč Atlantikem měří proudění již dvě desetiletí. Vědci však upozorňují na nestabilitu financování těchto systémů, které je často závislé na krátkodobých výzkumných grantech.

Odborníci volají po vytvoření trvalého mezinárodního pozorovacího systému financovaného podobně jako meteorologický či vesmírný výzkum. Evropská komise sice přislíbila 220 milionů eur na pozorování oceánů, podle vědců je však pro spolehlivý systém potřeba až miliarda eur ročně. Nizozemský výzkumník Sjoerd Groeskamp přirovnává potřebné investice k rozpočtu Evropské organizace pro jaderný výzkum CERN. Europoslanec Mohammed Chahim rovněž prosazuje zřízení strukturovaného finančního programu EU pro stálý monitoring oceánů.

Vedle monitoringu odborníci doporučují zavádění takzvaných opatření bez litování, která budou pro společnost přínosná bez ohledu na to, zda k rozpadu proudění dojde. Mezi tato opatření patří například zlepšování izolace budov, které chrání před globálním oteplováním i před případnými mrazy. Dále jde o zpevňování infrastruktury proti extrémnímu počasí, investice do pobřežní ochrany a zvyšování odolnosti zemědělství. Vhodné je také podporovat rozvojové země v Africe, kde by selhání proudů mohlo narušit monzunové deště.

Hlavním a jediným účinným způsobem, jak riziko kolapsu oceánského systému snížit, však zůstává rychlé omezení emisí skleníkových plynů. Německý oceánograf Stefan Rahmstorf zdůrazňuje nutnost ukončit odkládání konce využívání fosilních paliv. Stejný postoj zaujímá i norský ministr pro klima Andreas Bjelland Eriksen, podle něhož je rychlé snižování emisí zásadní prioritou. Vědci připomínají, že zpomalení globálního oteplování je jedinou reálnou možností, jak stabilitu Atlantiku dlouhodobě udržet.