Mozek si s námi hraje? Tuto zkušenost prožil asi každý, vědci ale neví, zda vlastně existuje

Déjà vu můžeme z francouzštiny přeložit jako „již viděno“ a označuje psychologický jev, při kterém má člověk bez zjevného důvodu silný pocit, že současnou situaci již prožil, slyšel či viděl.

Z pouhých definic možná francouzské výrazy znějí stále vzdáleně a neurčitě, ale jevy, které popisují někdy zažil snad každý. Potkáte v úplně cizím městě cizího člověka a ačkoliv racionálně víte, že jej nemůžete znát, jste skálopevně přesvědčení, že jste ho již někdy viděli. Právě jste zažili déjà vu. Tento pocit však není možné snadno vyvolat a musí přijít sám od sebe.

Vysvětlit déjà vu se pokoušelo již mnoho vědců a existuje pouze několik teorií, které se nepodařilo potvrdit ani vyvrátit. Jedna z nich pracuje s propojením hemisfér lidského mozku. Ty pracují společně a přenášejí informace mezi sebou, ale podle této teorie se výjimečně může stát, že se přenos z nedominantní hemisféry do té dominantní o půl vteřiny opozdí. Dominantní hemisféra tak obdrží informaci dvakrát, ale není schopná rozlišit, zda podruhé přišla po půl vteřině či po půl roce.

Jiná teorie hovoří o takzvané „paměti na objekty“. Pokud přijdeme do neznámého prostředí, ale nachází se v něm nějaké známé prostředí, může být spuštěno déjà vu. Příkladem je třeba sada nádobí velmi podobná té co známe od rodičů v úplně cizím domě. Společně s podobně rozmístěným nábytkem a  barvou stěn máme najednou pocit, že místnost je nám známá.