Bakterie, které pojídají lidské tělo? K jedné z největších epidemií světa došlo v Česku

Streptococcus Pyogenes

Streptococcus pyogenes roste ve dvojicích nebo tvoří řetízky. Patří do skupiny A. Je primárně patogenní pro člověka a člověk je jediným přirozeným zdrojem infekce. Jde o původce infekcí dýchacích cest, kůže, systémových infekcí a příčinou poststreptokokových sterilních následků.

Běžně způsobuje nemoci dýchacích cest, jako je angína, spála nebo zánět středního ucha, či kožní nemoci jako impetigo. Může ale také vyvolat cellulitis - zánět podkoží, který může přejít až v nekrotizující fasciitis, což je život ohrožující infekce svalových povázek vyžadující chirurgické řešení.

V roce 1999 hlásilo americké centrum pro kontrolu a prevenci chorob 600 případů nekrotizující fasciitidy S. pyogenes . Bakterie uvolňují toxiny a enzymy, které přímo napadají a zabíjejí okolní tělesné buňky. Jinými slovy - tato bakterie skutečně může jíst naše tělo.

Apophysomyces

Půda obsahuje extrémní počet mikroorganismů, včetně houby nazývané Apophysomyces . Ačkoli infekce z této houby je poměrně vzácná, může přesto způsobit onemocnění jater, které se nazývá mucormykóza.

Mucormykóza je houbová afekce dutin tvářecích části lebky. Nejčastěji se vyskytuje jako komplikace diabetu a je velmi agresivní a invazivní. Onemocnění postihuje různé orgány a systémy – oblast nosu a hlavy, plíce, trávicí ústrojí aj. Houby prorůstají do cév, vznikají jejich trombózy s následnými nekrózami. 

Leishmania

Leishmania (česky někdy ničivka) je rod parazitických prvoků z řádu Trypanosomatida, původce leishmaniózy. Leishmanióza je souborný název pro parazitická onemocnění způsobená prvoky z rodu Leishmania, jejichž přenos na člověka probíhá štípnutím bodavého hmyzu rodu Phlebotomus a Lutzomyia, který žije především v lesnatých územích tropického a subtropického pásu. V rozvojových a chudých zemích je leishmanióza rozšířenou smrtelnou nemocí způsobující časté epidemie.

V okolí kousnutí začnou paraziti pojídat maso a mohou se výrazně rozšířit, pokud není nemoc léčena. Ve vzácných případech se parazit může stát systémovým, migrovat do jiných částí těla a začít je také pojídat.

Existují dva typy leishmaniózy: kožní a viscerální. Kožní je nejčastější forma leishmaniózy, při níž parazité napadají kůži a působí její poškození. Neléčená kožní leishmanióza není smrtelná nemoc a většinou se poškozené okrsky kůže zahojí jizvou. Viscerální je mnohem nejzávažnější forma. Název formy je odvozen z faktu, že parazitičtí prvoci se usídlují v lidských útrobách, především v játrech a slezině, což vede ke zvětšení a snížení funkce těchto orgánů. Dále se projevuje horečkou, váhovým úbytkem a anémií. Neléčená viscerální leishmanióza vede téměř vždy ke smrti hostitele.

Aeromonas hydrophila

Tato bakterie se vyskytuje především v oblastech s teplejším podnebím. Je možné ji najít v sladké, slané, mořské, brakické, chlorované i nechlorované vodě. Je značně rezistentní, především vůči chloru, mrazu a chladu. Může znečišťovat pitnou vodu a lidé infikováni touto bakterií často trpí průjmem. Bakterie mohou také kontaminovat potraviny.

I když je to vzácné, i člověk může být infikován touto bakterií - jestliže zraněné části těla přicházejí do kontaktu s kontaminovanou vodou. Běžnou léčebnou cestou k zastavení šíření onemocnění je amputace či odstranění postižených vnitřních orgánů.

Bacteroides Fragilis

Bakterie je součástí normální flóry lidského tlustého střeva, může ale pokud se dostane do krevního oběhu nebo do okolních tkání, může způsobit závažné nekrotizující infekce. K tomu může dojít po chirurgickém zákroku, nemoci nebo úrazu. Bohužel léčba infekce B. fragilis je velmi obtížná. Bakterie je schopna ničit peniciliny a jejich příbuzné tím, že produkuje enzymy, které rozkládají antibiotika. Obvykle jsou zapotřebí vyšší formy antibiotik.

Clostridium perfringens

Clostridium perfringen je v přírodě všudypřítomná a je běžně obsažena v rozkládající se vegetaci, mořském sedimentu, trávicí soustavě člověka i jiných obratlovců, na tělech hmyzu a v půdě. Tato bakterie je častou příčinou nemocí z potravin. Hlavní útočiště poskytuje bakteriím nedostatečně tepelně upravené maso. V extrémních případech může C. Perfringes způsobit nekrotizující fasciitidu.

Clostridium perfringens je nejčastějším bakteriálním původcem plynaté sněti. Gangréna (sněť) je nekróza tkáně. Plyn produkovaný při tomto procesu tvoří bublinky ve svalové tkáni a zapáchá. Po rychlém a destruktivním lokálním šíření (které trvá několik hodin) dochází k systémovému šíření bakterií a bakteriálního toxinu, které může vést k smrti.

Klebsiella pneumoniae

Jde o bakterii součást běžné flóry v ústech, trávicím traktu a na kůži. Je považována za jeden z mikroorganismů nejvíce odolných vůči antibiotikům, Klebsiella pneumoniae je spojena s nemocemi, jako je pneumonie, infekce krve a meningitida.

Ve vzácných případech může Klebsiella pneumoniae způsobovat onemocnění jater. V USA se dokonce vyskytl případ svalové nekrózy způsobené bakterií K. Pneumoniae. Podle článku, který o případu pojednával, se  takové případy běžně vyskytují v jižní Asii. Infekce způsobené Klebsiella pneumoniae jsou obtížně léčitelné, protože jsou odolné vůči širokému spektru antibiotik.

Vibrio vulnificus

Vibrio vulnificus je bakterie vyskytující se v ústích řek, brakických a pobřežních vodách. Je původcem onemocnění ryb (vibriózy). Blízce příbuzný druh této bajterie je zodpovědný za vznik cholery. Vibrio vulnificus se obvykle objevuje v mořských plodech, jako jsou krabi. Při požití bakterie lidé trpí průjmy a zvracením. Ve vzácných případech může také vyvolat onemocnění jater. Pokud jsou otevřené rány vystaveny mořské vodě kontaminované V. vulnificus , mohou se objevit nekrotizující infekce. Tyto případy byly zaznamenány na pobřeží USA v blízkosti Mexického zálivu.

Staphylococcus aureus

Staphylococcus aureus je znám spíše pod jménem zlatý stafylokok. Způsobuje velmi často různé infekce v rozsahu od mírných zánětů kůže a měkkých tkání až po život ohrožující sepse („otravy krve“, směřující až do septického šoku spojeného se selháváním orgánů), syndrom toxického šoku a nekrotizující pneumonie. 

Podle odhadů expertů má zlatého stafylokoka v oblasti nosu až 30 procent populace, jde ale o nepatogenní verzi. V extrémních případech může Staphylococcus aureus způsobit nekrotizující fasciitidu. Ta je častá u pacientů, kteří trpí diabetem či hypertenzí. Při narušené obranyschopností imunitního systému může bakterie snadno odganismus napadnout a zabíjet tělesné tkáně. Léčba těchto infekcí je také velmi náročná, protože stafylokok je rezistentní vůči velkému množství antibiotik.

Naegleria fowleri

Naegleria fowleri je parazit, který u lidí způsobuje tzv. primární amébovou meningoencefalitidu. Primárně žije ve sladké vodě, můžete se tedy nakazit při plavání ve sladkých vodách, jezerech i řekách. Lidé se mohou nakazit tak, že jim tento prvok pronikne do těla obvykle nosní dutinou. Po proniknutí do těla následně měňavková stádia prochází skrz sliznici a podél čichového nervu se dostává do mozku. Zde způsobují lýzu mozkových buněk a zánět, brzy poté kóma a smrt.

Největší epidemie na světě se odehrála v letech 1963-1965 v Ústí nad Labem, zemřelo na ní tehdy 16 mladých lidí, kteří se nakazili v plaveckém bazénu. Velmi důležitá je včasná diagnóza, jinak dochází k nevratnému poškození mozku. Příznaky onemocnění mohou být v počátečním stadiu zaměněny za meningitidu. Symptomy začínají mezi jedním a devíti dny po expozici a projevují se bolestmi hlavy, horečkou, nevolností a zvracením. Nakažený umírá mezi jedním a 18 dnem po prvních příznacích.