Vědci jsou překvapeni: V radioaktivní rezervaci u Černobylu bují život

Podle serveru LiveScience to naznačují nové vědecké poznatky zveřejněné v časopise European Journal of Wildlife Research.

Podle expertů se ovšem vlkům daří nikoli díky nějaké nadpřirozené mutantí supersíle, nýbrž proto, že radioaktivní zóna nyní působí jako jakási přírodní rezervace.

Exploze v roce 1986 zničila reaktor Černobylské jaderné elektrárny na Ukrajině. Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) se přitom do ovzduší dostalo přibližně 400krát více radioaktivního spadu než z atomové bomby svržené v roce 1945 na Hirošimu.

Následně nebylo jasné, jak moc je okolí Černobylu kontaminované, a tak úřady vyhlásily kolem zničeného reaktoru třicetikilometrové zakázané pásmo. Lidé tam dodnes nesmějí žít, nicméně pro turistiku je už oblast otevřená.

Dosavadní četná zkoumání účinku černobylského radioaktivního spadu na okolní prostředí přinesla rozporné výsledky. Zatímco jedna bádání zjistila, že místní divoká zvěř utrpěla, jiná našla důkazy, že se jí daří, pravděpodobně díky tomu, že zakázaná zóna - zbavená lidí - se "vlastně stala přírodní rezervací", říká ekolog Missourské univerzity Michael Byrne, hlavní autor příslušné odborné studie.

V zakázané zóně se daří zejména vlkům. Hustota jejich populace v tomto regionu je podle odhadů sedmkrát vyšší než v přilehlých oblastech. Vědci očekávají, že vzhledem k této husté populaci se někteří vlci narození v zakázané zóně rozptýlí do přírody v okolí, protože v jedné oblasti může být jen určitý počet predátorů.

"Nyní jsme poprvé vystopovali mladého vlka, který definitivně opustil výlučnou zónu," sdělil Byrne.

Vědci v běloruské části zakázané zóny sledují díky GPS obojkům 14 vlků - 13 dospělých starších dvou let a jednoho mladšího ve věku jednoho až dvou let. "Žádný z těch vlků nesvětélkuje - všichni mají čtyři nohy, dvě oči a ocas," ujišťuje vedoucí výzkumu z Missourské univerzity.

Výzkumníci zjistili, že zatímco starší vlci zůstávají uvnitř zóny, ten mladý se vydává daleko za její hranice. Zhruba tři měsíce poté, co vědci začali pohyb vlků sledovat, začal "mladík" neustále běhat mimo domovskou oblast. Během 21 dnů se zvíře dostalo až 300 kilometrů mimo zónu. Protože zařízení GPS v obojku přestalo fungovat, experti nemohli určit, zda se zvíře nakonec do zakázané zóny vrátilo.