KOMENTÁŘ | Každý Čech není zloděj a každý Arab není džihádista?

Již téměř blahé paměti počátkem devadesátých let minulého století opatřovali rakouští a němečtí obchodníci v blízkosti hranic s Českou republikou své obchody jasným vzkazem: „Češi, u nás se nekrade!" Tehdy se nám to hrubě nelíbilo a bouřili jsme se, že podle některých jedinců nelze soudit celé národy.

Dnes děláme to samé. Jen v trochu jiné situaci. Ze Středního východu a zejména ze |Sýrie prchají tisíce uprchlíků před teroristy z Islámského státu. A jak se k nim stavíme my? Diskusní stránky všech našich internetových médií jsou plné nenávisti a odporu. Tentokrát my hážeme všechny do jednoho pytle, každý Arab se pro naše oheň dštící diskutéry rovná terorista. Včetně žen a dětí. A zásadně je odmítáme. A bez uzardění se považujeme za kulturní národ.

Nejsme jím. Kulturní národ se vyznačuje tím, že pomáhá slabším. Ať svým občanům (tady většina těchto zapálených diskutujících po pomoci volat neváhá, samozřejmě tím myslí výlučně sebe samé). Podívejme se však na celou věc střízlivýma očima.

Každý Arab není terorista stejně jako každý Čech není zloděj nebo vrah jen proto, že v našich věznicích je řada našich občanů odsouzených za vraždu. Dokonce ani zdaleka každý Arab není muslim. Jsou mezi nimi i nemalé křesťanské komunity. Budeme tvrdohlavě odmítat pomoc i jim? Tito lidé a spousta muslimů prchá, protože nechtějí mít nic společného s násilným Islámským státem. Chtějí žít v míru a chtějí klid.

U nás platí naše zákony

Ani já si nemyslím, že bychom měli bezhlavě poskytovat azyl každému zájemci. Rozhodně si však pomoc zaslouží ženy a zejména děti, často zraněné či nemocné. Tato pomoc se může mnohonásobně vrátit. Řada našich podnikatelů snažících se dnes proniknout například do Vietnamu může vyprávět o tom, jak se jim určitě daleko lépe jednalo s Vietnamci, kteří třeba u nás studovali či pracovali. A podobné je to i v jiných zemích, kde jsme pomáhali.

Samozřejmě si můžeme vybírat lidi, kterým útočiště poskytneme. A také jim dát jasně najevo, že azyl platí jen při striktním dodržování našich zákonů. A po dobu tohoto dodržování. Své náboženské zvyky je možné uplatňovat, pokud nejsou v kolizi s naším zákonem. Pokud však něco určují předpisy bezpečnostní, zdravotní, hygienické apod., platí pro každého bez výjimky, i kdyby příslušné náboženství říkalo cokoli jiného. To na našem území musí dodržovat všichni, stejně jako naši občané v cizině. A na dodržování našich zákonů snad máme účinné nástroje a orgány. „Pomůžeme, ale budete se řídit a dodržovat naše zákony, jinak je nám líto, ale musíte odejít jinam. Každý máte možnost svobodné volby přijmout a dodržovat, nebo ne a odejít." Stručný a veskrze jasný vzkaz.