„S ničím takovým jsme se ještě nesetkali.“ Experti jsou ohromeni průmyslem smrti IS

Je poměrně obvyklé, že povstalci a lokální teroristické skupiny, neschopné si koupit zbraně na globálních trzích, si vyrábí vlastní. IS tuto z „nouze ctnost“ povýšil na takový stupeň, že to překvapuje i ostřílené experty. „Je to nepodobné čemukoliv, co jsme kdy viděli,“ vyjádřil se o zbrojním „průmyslu“ IS Solomon H. Black, úředník ministerstva zahraničí USA, který sleduje a analyzuje zbraně.

Věren své neblahé pověsti, IS vyvíjel zbraně, jejímž účelem bylo způsobit co největší škodu, utrpení a bolest. Irácká vojska našla v Mosulu tři raketomety s hlavicemi obsahující chemický prostředek připomínající hořčičný plyn, vojenský plyn použitý v první světový válce, který se projevuje leptáním sliznic a pálením kůže.

Ušetřeno nezůstalo ani místní obyvatelstvo. Před tím než IS vojáci opustili irácké město Ramádí, podminovali skupinu domácnosti a miny připojili k elektrickému systému jedné z budov. Když se jedna z rodin vrátila zpátky a nahodila generátor, došlo k obrovskému výbuchu. Celá rodina byla zabita. Výbušniny ukryté v ohřívačích a generátorech se našly i v Mosulu, nastavené tak, aby vybuchly v momentě, kdy se k nim někdo přiblížil nebo se je pokusil přesunout.

Továrna na smrt

Každý stát se pokouší mít vlastní výzkumné oddělení a být soběstačný, co se týče produkce zbraní. Ačkoliv nebyl státem v pravém slova smyslu, IS v tomto ohledu nebyl výjimkou – naopak, vzhledem ke svému vojenskému zaměření, produkce zbraní byla pro něj naprostou prioritou. Na území, které dobyl, byla alespoň jedna technologická univerzita s laboratoří, nemluvně o továrnách. IS mohl začít s výzkumem zbraní.

Dohled nad produkcí měla disciplinovaná zbrojní byrokracie. Např. detonační šňůra používána v improvizovaných výbušných zařízení byla měřena a přidělována na centimetr. Když došla, vedení vyplnilo formulář žádosti a materiál byl znovu doplněn.

Některé zbraňové součástky byly standardizovány, např. místně vyráběná munice, rakety do bazuk či plastické trhaviny. Zároveň byly vytvářeny odděleně. Vojákovi na bojišti stačilo si vybrat z unifikovaných oddělených komponentů a mohl si rychle vytvořit zbraň podle svých potřeb. „ Je to chytrý. Je to působivý,“ vyjádřil se o tomto systému Craig McInally z humanitární organizace Norwegian People’s Aid, jenž se zabývá odčištěním území, které IS opustil, od min a zbraní.

Našly se také prototypy zbraní, které nebyly vybrány do hromadné výroby – např. projektily naplněné hydroxidem sodným nebo rakety do bazuky obsahující vesicant, chemickou látku způsobující chemické popáleniny a velmi bolestivé puchýře.

Některé zpočátku nepříliš dobře fungující prototypy IS dokázal vylepšit. Např. miny V-500 (připomínající italské miny V-50, ale větší, proto V-500) nebyly příliš odolné proti působení počasí. IS je však vylepšil, takže dokázaly lépe snášet vodu a být funkční na poměrně velkou dobu.

IS taktéž dokázal vylepšit už známé plány na podomácku vyráběné bomby, takže jejich účinnost byla větší. Pro sebevražedné útoky nicméně rád používal „kvalitnější materiál.“ Nechával své experty, aby otevíraly nevybuchlé americké bomby a odstraňovaly z nich výbušninu, která měla větší účinnost než ta podomácku vyrobená IS.

IS byl schopen produkovat zbraně za těch nejobtížnějších podmínek. V době boje o Mosul vytvářel bezzákluzová děla (dělostřelecká zbraň, u které je eliminován zpětný ráz) i když čelil značnému tlaku na různých frontách. Zbraně IS vyvíjel, i když ztrácel území.

Experti se obávají, že tyto vražedné znalosti IS předá dál, jak jeho bojovníci prchají do dalších zemí, včetně svých rodných v Evropě. Informace získané během tříleté vlády IS též mohou dávat online. Irák a Sýrie jsou nyní proměněny v obrovskou past, kde se může smrtonosná výbušnina může skrývat kdekoliv – v dětských hračkách, hasících přístrojích, baterkách či výtiscích Koránu.