Proč zastánci "ano" v řeckém referendu selhali?

Největší chybou byla zjevně koordinovaná kampaň několika vysokých unijních politiků, podle nichž NE povede k odchodu Řecko z eurozóny, tedy ke Grexitu. Jedním z nich byl německý ministr hospodářství a šéf sociálních demokratů Sigmar Gabriel, který tuto hrozbu ještě znásobil poté, co se objevily výsledky referenda. Řekové tyto hrozby správně interpretovali jako pokus zasahovat do demokratického procesu ve své zemi.

Zpráva z minulého týdne o tom, že představitelé eurozóny se snažili zabránit zveřejnění poslední analýzy Mezinárodního měnového fondu (MMF) o udržitelnosti řeckého dluhu také nepomohla. Zpráva v zásadě ukázala, že řecká vláda měla nakonec pravdu, když žádala ulehčení svého dluhu.

Druhou chybou kampaně za ANO bylo selhání vysvětlit, jak záchranný program mohl ekonomicky fungovat. Neexistuje žádná uznávaná ekonomická teorie, podle níž ekonomika, která má za sebou osm let krize, potřebuje nové kolo škrtů, aby se srovnala.

Třetí monumentální chybou byla arogance. Stoupeni ANO byli přesvědčeni, že to mají jisté.

Pohrdání demokracií a ekonomická negramotnost nejsou jen taktickými chybami. Tyto dvě "kvality" jsou nyní posledními ideologickými základy, na kterých spočívá evropský projekt. Řecko je připomínkou toho, že evropská měnová unie ve své nynější podobě je v základu neudržitelná. To znamená, že je potřeba ji spravit nebo v určité chvíli skončí.

Jaké jsou nyní možnosti?

Jisté je, že dosáhnout jakékoli dohody bude teď ještě těžší. Řecká vláda se bude snažit o zcela odlišnou dohodu s méně škrty. Bude oprávněně usilovat o odpis dluhu, který bude odpovídat posledním výpočtům MMF. Je těžké si představit, že by většina v Německu s takovou dohodou souhlasila. Myslím, že jedinou možností, jak přimět Německo k jednání o odpisu dluhů, je zahájit platební neschopnost. Jiným způsobem k tomu nedojde a v takové chvíli je však možnost Grexitu velká.

Zřejmě nejrealističtějším řešením by byla dohoda, která by pokrývala pouze refinancování řeckého bankovního systému. Řecká vláda by byla v platební neschopnosti vůči svým věřitelům, kteří by přestali Řecku dávat další peníze. To by každému omezilo jeho závazky, ale i takové uspořádání sebou nese plno obtíží.

Neměli bychom ale považovat Grexit za volbu, kterou řecká vláda může nebo nemusí učinit. Grexit je něco, co se stane, když budou ostatní možnosti vyčerpány.