Jak nacisté dokázali v roce 1940 tak snadno porazit Francii?

Jak píše server, vzhledem k dramatickému kolapsu francouzských ozbrojených sil v roce 1940, je těžké si představit, že až do té doby byli Francouzi považováni za vojenské mistry Evropy. Francie zvítězila nad Němci v první světové válce a Berlínu uložila Versaillskou smlouvu - represivní, ponižující příměří. V prvním desetiletí po válce Německo nemělo více než sto tisíc vojáků, žádná obrněná vozidla a pouze sto pátracích a záchranných letadel. Francie na druhou stranu přestavěla po první světové válce své ozbrojené síly, a v časných 30. letech zahájila velkou modernizaci mechaniky, motorizaci pěší divize a začínala tvořit obrněné jednotky, shrnuje server.

Jako prevenci před dalším německým vpádem na francouzské území Paříž vytvořila doktrínu upřednostňující defenzivu. „Záměrem bylo nejprve otupit jakoukoliv invazi, a jakmile by byl nepřítel dostatečně oslaben, přešla by armáda do útoku. Na podporu této filozofie postavili nyní neslavnou Maginotovu linii - rozsáhlé obranné opevnění mezi Francií a jejími západními sousedy. Vysocí úředníci vrchního velení si byli jisti, že jejich doktrína a obranná opatření budou úspěšná proti německému útoku – spoléhal na něj především velitel druhé francouzské armády, generál Charles Huntziger,“ vysvětluje NI.

Psali jsme: Pacient, který přežil pokusy "anděla smrti" Mengeleho, se vyhýbal lékařům 65 let Proč Češi udávali ve velkém? Protektorát vyvolává děsivé vzpomínky  

V březnu 2014, tedy necelé dva měsíce před německou invazí, člen parlamentního armádního výboru Pierre-Charles Taittinger vedl parlamentní delegaci, jejímž cílem bylo prohlédnout obranu v Sedanu, městě, za jehož obranu generál Huntziger zodpovídal. Taittinger prorocky mluvil o tom, že „v této oblasti se příliš spoléhají na myšlenku, že Ardenský les a řeka Máza ochrání město a že obrana v tomto sektoru je primitivní. Napsal, že se třese při představě, že by tu Němci mohli zaútočit,“ uvádí server.

General Huntziger ale výtky odmítl s tím, že „se Němci k smrti bojí zaútočit“. Dne 9. května, necelých čtyřiadvacet hodin před invazí, Huntziger řekl svým vojákům, že „německé přípravy, které byly zpozorovány, jsou pouze cvičením a že Němci nejsou dost šílení, aby čelili dalšímu riziku“. Před květnem 1940 kombinované francouzské a britské síly měly téměř o tisíc více tanků než Němci, francouzské tanky měly lepší brnění a silnější hlavní zbraně. Francie byla také uznávaným globálním lídrem v oblasti dělostřelectva a měla v tomto ohledu značnou výhodu nad Německem. Francie plánovala rychle rozmístit velké množství pěších divizí u hranice s Belgií, aby se dostala k wehrmachtu tak blízko, jak je to možné. Věřila, že zalesněný a hornatý terén v Ardenách vylučuje použití obrněných jednotek, a spolu s Maginotovou linií by tak lehké síly mohly tuto stranu ochránit. Němci, na druhé straně, se rozhodli udělat pravý opak toho, co bylo očekáváno.

Psali jsme: Hitler válku přežil, ukryl se v supertajném sídle, ukazují tajné dokumenty Hitlerova superzbraň: Nacistické Německo postavilo největší zbraň v dějinách  

Poslali velké množství pěchoty a mechanizovaných divizí do Belgie a Nizozemska. Němci se snažili, aby francouzsko-britská aliance věřila, že její zpravodajské informace byly správné a že hlavní útok přijde ze severu. Mezitím přišel hlavní německý útok na jihu v Ardenách s velkou částí jejich tankové divize. Jedním z hlavních cílů německých obrněných jednotek byl průnik k řece Mázy u Sedanu. Tento útok vedl muž: podplukovník Hermann Balck. Balck, který později velel z čtvrté tankové armádě, byl pověřen vedením prvního střeleckého pluku (prvního tankové divize) přes Mázu u Sedanu. Průlom přišel jako výsledek důkladné přípravy, tvrdého tréninku v terénu a na hrotu útoku a bezohledného a odvážného vedení.

Francie se na obranu Mázy připravovala dlouhá léta, všechny přípravy ale vzaly za své v září 1939, kdy Wermacht poprvé proti Polsku představil svou taktiku „Blitzkrieg“. Nacisté porazili polské ozbrojené síly asi za čtyři týdny s použitím kombinace mobilních jednotek, obrněné palebné síly a paralyzujících leteckých útoků. Francouzští představitelé i nadále věřili, že jejich obranný systém a plány by uspěly tam, kde Poláci selhali, a nevysvětlitelně nepřijali žádná dodatečná opatření, ani nezměnili své stávající plány. Velitelé jako Balck brzy odhalili, jak se mýlili.

Psali jsme: Rusko lhalo o Hitlerovi? Sebevraždu nespáchal, válku přežil, zní z CIA. Co se stalo po válce? 80 km pochodu a čerstvá připravenost k boji. Byli nacisté závislí na pervitinu?  

Ráno dne 10. května byl první dělostřelecký pluk první tankové divize vybrán, aby zahájil útok. Po lehlém odporu o dva dny později Balck získal přístup k Máze. Časně ráno 13. května však přišla francouzská dělostřelecká palba. Podle Balckovy monografie vypukl chaos - francouzské bombardování bylo divoké a mělo značný demoralizující vliv na německé vojsko. Když útok přestal, němečtí vojáci prý jásali, ale jejich dobrá nálada neměla dlouhého trvání. Útok začal ztrácet energii a vojáci padali únavou. V tomto bodě měl Balck měl na výběr - provést taktický ústup a povolat čerstvé vojáky do boje, nebo zavelet do útoku a riskovat ztrátu cíle.

„Co dnes bylo snadné, může stát zítra hodně krev," řekl. „Šel jsem pryč, přemýšlel jsem o tom a učinil jsem rozhodnutí. Museli jsme postoupit dalších deset kilometrů směrem k nepříteli. Můj pobočník, Braune-Krikau, byl rozhodný a odvážný muž s bystrou vojenskou mysli. A řekl: Pane, to by vedlo ke zničení pluku." „Ne," odpověděl jsem. „Bude to vést ke zničení Francouzů." A nakonec měl pravdu.

Psali jsme: Nacistický vlak se zlatem existuje? Lovci pokladů začali v Polsku vykopávat zeminu Pátrání po nacistickém "zlatém vlaku" odhalilo něco zajímavého  

O dva dny později, po opětovném útoku a s hlasitými výkřiky vstoupili totálně vyčerpaní vojáci do vesnice. Bouvellemontu se zmocnili Němci. Poslední francouzský odpor byl rozbit a přechod Mázy zajištěn. Balck byl povýšen do funkce velitele tankové brigády. Němečtí vůdci jako Balck a slavný Erwin Rommel byli při velení nebojácní, dokonce brutální, inspirovali svá vojska, aby překonala svůj strach a šla za rámec toho, co si myslela, že mohou vydržet. Stojí za zmínku, že francouzští vojáci nikdy nepocítili stejné vedení. Ačkoli mnoho francouzských vojáků bojovalo statečně, totéž nelze říci o převážné část jejich důstojníků ve velení, píše server.

Nikdo netlačil francouzská vojska, aby snášela nesnesitelné. A když se vojáci dostali do krizového momentu, francouzští představitelé často činnost zmrazili. Jedna událost snad nejlépe vystihuje ducha zhroucení francouzské strategie. Zaznamenal ji Francouz Marc Bloch (francouzský štábní důstojník v roce 1940). Bloch byl poslán do centrály v Attiches, kousek od hranic Belgie, aby koordinoval postup s Brity. Bloch popisuje, jak pozoroval francouzského generála v křesle „v tragické nehybnosti, nic neříkal, nic nedělal, ale jen zíral na mapy na stole, jako by doufal, že v nich najde rozhodnutí, které hledal".

„Ačkoli Německo nakonec druhou světovou válku prohrálo a Francie zase skončila na vítězné straně, vlastnosti velení před a během bitvy v roce 1940 poskytují učebnicové příklady, jak vypadá skvělé vedení, a jaký druh vedení vede k porážce,“ dodává server.