William Hitler žádal o vstup do armády Roosevelta. Jaký byl synovec nacistického vůdce?

William se narodil 12.3.1911 v Liverpoolu, jako jediné dítě Irky Bridget Dowlingové a Aloise Hitlera mladšího, nevlastního bratra Adolfa Hitlera. Alois, který Bridget potkal v Dublinu, kde pracoval jako číšník, ji později opustil a začal cestovat po Evropě. Během toulek se znovu oženil, i přes to, že s Bridget nebyl rozvedený. Později ji Alois požádal, aby jej jeho syn navštívil v Německu. Ve svých čerstvých osmnácti, v roce 1929, William přijíždí do Německa za svým otcem, který jej představuje svému nevlastnímu bratrovi – Adolfu Hitlerovi.

Počátky vztahů mezi vzrůstající politickou hvězdou Německa a jeho synovcem byly dobré. To se ale změnilo, když William publikoval články o svém strýci. Vůdce nacistů si o nich myslel, že na něj nevrhají dobré světlo a dal synovci pocítit sílu svého proslulého temperamentu. Williama nutil, aby články stáhl a vyhrožoval, že se zabije, pokud William znovu zveřejní nějaké informace o jeho osobě. William pochopil, že v Německu není vítán a odešel zpět do Anglie.

Zde se však projevilo, jaké důsledky má pokrevní spřízněnost s nechvalně známým německým politikem. William nebyl schopen najít práci a měl dvě možnosti – buď si změnit jméno (což později stejně udělal) nebo se pokusit z něj vytěžit co nejvíc. William se rozhodl pro to druhé a v roce 1935 se vrátil zpět do Německa, za svým strýcem, který nyní byl kancléřem. Plán byl prostý – vydírat nyní nejmocnějšího muže Německa tím, že ví o jeho rodinném pozadí, např. to, že Vůdcův dědeček z otcovy strany byl ve skutečnosti Žid.

Život v železné kleci

Plán vyšel a Hitler zařídil svému synovci místo v bance. William ale nebyl se špatně placeným místem spokojený. Zjistil však, že si nemůže najít lepší práci. Vůdce si ho chtěl nechat co nejblíže u sebe a William nemohl přestoupit do jiné práce bez jeho povolení. William to chtěl změnit a napsal svému strýci dopis, což vedlo k obviněním, že německého kancléře vydírá. Podle svědectví Bridget měl Adolf říci na setkání s Williamem, že se nestal německým kancléřem kvůli prospěchu pro svoji rodinu a že nemůže dovolit, aby tohle lidé říkali. Po tomto setkání se prý Williamův plat v bance zdvojnásobil.

Později začal William pracovat v automobilce Opel. Nemohl ale posílat své peníze nikomu mimo Říši, ani své matce v Liverpoolu, podle osobního nařízení Vůdce. Po roce práce byl náhle odvolán ze své práce, prý kvůli tomu, že kradl a prodával automobily. Hrozilo mu zatčení. Nakonec mu bylo umožněno vrátit se do práce, jeho příchody a odchody ale byly monitorovány. „Nemohl jsem dokonce jít ani na výlet, aniž by riskoval předvolání k Hitlerovi,“ napsal později ve svém článku pro britský magazín Look. Po jednom takovém děsivém setkání s rozčileným Vůdcem se William rozhodl vrátit do Anglie.

Odchod z Německa a služba v armádě

V Anglii se pokusil přidat k britské armádě, ale díky svému příbuzenskému svazku k německému kancléři mu to nebylo dovoleno. V roce 1939 odchází i s matkou do USA, kde chce sdílet své poznatky o Adolfu Hitlerovi a nacistickém režimu. Pořádá přednáškové turné sponzorované novinářem Williamem Randolphem Hearstem. Znovu se hlásí do armády a znovu je díky svému jménu odmítnut.

V roce 1942 se William rozhodl napsat přímý dopis prezidentovi Franklinovi D. Rooseveltovi, ve kterém píše, že je „synovec a jediný potomek nechvalně známého kancléře a vůdce Německa, který se dnes tak despoticky snaží zotročit svobodné a křesťanské národy světa. Pod Vaším mistrovským vedením muži všech vyznání a národností vedou zoufalou válku, aby zjistili, v poslední analýze, zda budou nakonec sloužit a žít v etické společnosti pod Bohem nebo se stanou otroky ďábelského a pohanského režimu .... Všichni moji příbuzní a přátelé brzy budou pochodovat za svobodu a slušnost pod Hvězdami a pruhy. Z tohoto důvodu, pane prezidente, já uctivě předkládám tuto žádost na Vás s dotazem, zda mi může být umožněno připojit se k nim v boji proti tyranii a útlaku.“

Žádost zabrala. Legendární ředitel FBI, J. Edgar Hoover, mu poté, co si proklepl jeho osobu, udělil povolení. V roce 1944, William nastoupil do vojenské služby u námořnictva, za kterou obdržel vojenské vyznamenání Purpurové srdce. Po propuštění v roce 1947 odešel do vesnice Patchogue na jižním břehu Long Islandu ve státě New York, kde založil laboratoř pro analýzu krve, Brookhaven Laboratoriem. Oženil se s Phyllis Jean-Jacquesovou, původem z Německa, s kterou měl čtyři děti ( první obdržel jméno Adolf). Své jméno změnil na William Stuart-Houston.

Po válce se ke strýci vůbec nevyjadřoval. Tíha jeho příjmení těžce poznamenala jeho rodinu. „Byla to velmi dysfunkční rodina,“ vzpomíná Joe Sirhan, nejlepší kamarád Williamova syna Howarda, který zemřel při autonehodě. Sirhan si vzpomíná, že Howardova matka byla velice rozladěná, když mu Howard prozradil tajemství Williamova původu, protože nechtěla, aby to věděl někdo mimo rodinu. Když William v roce 1976 zemřel, rodina nevěděla, jak pojmenovat jeho hrob ze strachu, aby se nestala svatyní neonacismu. Strach z jména Hitler byl mezi rodinou tak velký, že synové Williama se rozhodli nemít potomky. Skutečně tak dodrželi, ani jeden z nich nemá manželku, ani děti. Rod Hitlerů tak s nimi zanikne.