Mnoho uprchlíků je podezřelých ze sexuálních útoků. Je to jen náhoda?

Bavorské ministerstvo vnitra předložilo fakta, kde je naznačeno, že až 11 procent podezřelých ze spáchání sexuálního útoku v první polovině letošního roku, byli žadatelé o azyl. Jejich podíl na páchání znásilnění a dalších útoků stouplo celostátně oproti minulému roku.

Z 6476 případů nahlášených znásilnění bylo podezíráno přes 800 žadatelů o azyl, celkově však až 38,8 procent útoků mají mít na svědomí lidé neněmeckého původu. Nejvíce se zločinu dopustili Turci (15,1 procent), Syřané (9,2 procent) nebo Afghánci (8,6 procent). Tito lidé jsou však občany Německa a žijí v zemi delší dobu, proto jejich národnost nehraje ve statistice roli a jsou tak považovány za Němce, kteří spáchali zločiny.

"Zda je někdo cizinec nebo ne, hraje velkou roli v tom, zda se oběť rozhodne čin nahlásit," tvrdí kriminolog Christian Pfeiffer. Pokud se jedná o cizinci, ženy prý příliš neváhají a útok nahlásí, jenže pokud zločin spáchal lokální útočník nebo třeba dokonce známý oběti, pak i tyto zločiny si ze strachu nebo studu nechá oběť pro sebe.

Dalším rozhodujícím faktem je i věk. Podle odborníků muži do 40 let bývají nejvíc agresivní a frustrovaní, ať už společností, životem nebo sexuální. Skoro polovina všech uprchlíků a žadatelů o azyl původem z Afriky jsou právě mladí muži pod 40 let. "Tito lidé jsou nejvíce nebezpečnou skupinou v každé zemi," tvrdí Pfeiffer.

"Nezáleží na tom, odkud pocházejí, ale muži v tomto věku jsou hůře zvladatelní, ať už se jedná o Afričany nebo rodilé Němce," domnívá se psycholožka Maggie Schauer. Sama je přesvědčená o tom, že zde dochází ke střetu civilizace a kultury a že potrvá nějakou dobu, než se uprchlíci zvyknou na západní způsob života, který je velmi vzdálen od toho, co znají ve své muslimské komunitě.

Podle Pfeiffer je normální, aby podezřelí ze sexuální zločinů pocházeli z kultur, která je velice maskulinní a která je postavená na nadřazenosti muže, což platí pro naprostou většinu uprchlíků. problémem také je, že žádný z integračních programů se nezaměřuje na západní práva žen. Uprchlíci se učí jazyku a způsobu, jak se orientovat na trhu práce a najít si bydlení, nikdo však nevěnuje pozornost tomu, aby jim vysvětlil rozdíly v kulturách.

Posledním zásadním faktorem je podle Pfeiffera právě pocit bezmoci a frustrace. "Máme tady nejvíce nebezpečnou skupinu mužů, jsou mladí a sexuálně by mohli být za jiných okolností velmi aktivní. Jenže ani v nové zemi nemají žádnou pozitivní vyhlídku na budoucnost, mají strach z neznáma a neví, zda jim bude azyl poskytnut. I to hraje roli v tom, proč spáchají útoky," myslí si kriminolog.

Sám Pfeiffer navrhuje, aby vláda vytvořila a zavedla programy pro neúspěšné žadatele o azyl. Projekty by měly zároveň fungovat jako terapie, která jim vysvětlí jejich možnosti, protože ani zamítnutý azyl neznamená automaticky deportaci a stále mají možnosti, jak předejít nepříliš vábné budoucnosti.