Sobotka navrhuje reformu: Z EU by se mohly stát USA

"Je otázka, jestli, pokud by do budoucna Evropský parlament měl mít více pravomocí, zdali by nebylo jeho strukturu lepší přizpůsobit například tomu, jak vypadá parlament ve Spojených státech," uvedl Sobotka a připomněl, že americký zákonodárný sbor má dvě komory různého složení. V Senátu má každý ze států unie stejný počet zástupců, ve Sněmovně reprezentantů jsou pak zastoupeny poměrně podle počtu obyvatel.

"To si myslím, že je věc, která by vedla k tomu, že by posílení Evropského parlamentu současně neznamenalo, že tady bude docházet k majorizaci některých zemí," zmínil český ministerský předseda obavy části menších států osmadvacítky.

Sobotka hodnotil uplynulých deset let členství Česka v Evropské unii. "Byla chyba, že se Evropská unie nedokázala intenzivněji a radikálněji vypořádat s jevy, jakou jsou daňové ráje přímo v rámci Evropské unie," uvedl první ze svých výtek.

Za druhou slabinu označil některé přetrvávající rozdíly mezi členskými zeměmi. "Jsou tady dojednány staré výjimky, které mají trvalou povahu, jsou tady dojednány individuální přístupy, o kterých si nové členské země mohly nechat jenom zdát," nechal se slyšet Sobotka.

Jako pozitivní přínos naopak Sobotka vnímá reálné zvýšení vlivu Česka; to, že sedíme u jednacího stolu a nerozhoduje se bez nás. Vstup do unie podle něj také vedl k prosperitě a vzestupu životní úrovně. "Země, které jsou čistými příjemci, jako je Česká republika, by si měly čas od času připomenout, že ty finanční prostředky, které z evropských fondů do naší země proudí, jsou prostředky německých, holandských, francouzských daňových poplatníků," prohlásil.

Jak šlo Česko do Evropy

První polistopadová diplomacie v čele s Jiřím Dienstbierem se řídila linií stanovenou již v průběhu revolučních listopadových dnů. V Programových zásadách Občanského fóra z 26. listopadu 1989 se objevila zmínka o tom, že "počítáme se začleněním do evropské integrace". Heslo „Zpátky do Evropy" jasně stanovilo cíl budoucího československého zahraničně-politického směřování.

Během rozpadu Československa v roce 1992 pozastavila ES ratifikační proces Evropské dohody. Po osamotnění České republiky na začátku následujícího roku zahraniční politika osamostatněné České republiky, vedená ministrem zahraničních věcí Josefem Zieleniecem, se snažila dohnat zpoždění vzniklé opakovaným podpisem asociační dohody. Roku 1993 došlo k podepsání Evropské dohody „zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a ES a jejich členskými státy na straně druhé". Dohoda vstoupila v platnost 1. února 1995, do té doby se vzájemné vztahy řídily Prozatímní dohodou.

Na doporučení Komise rozhodla Evropská rada na svém jednání v Lucemburku 13. 12. 1997 o oficiálním pozvání 11 kandidátských států ke vstupu do EU. Za Českou republiku pozvání převzal prezident Václav Havel za doprovodu ministra zahraničí Jaroslava Šedivého.

Zpráva z roku 2001 ČR hodnotila výrazně pozitivněji, především v oblasti fungující tržní ekonomiky. Stálým problémem byla situace Romů a reforma státní správy. V roce 2002 se zase řešila otázka tzv. Benešových dekretů. Na základě analýze vydala Komise zprávu, že dekrety z hlediska acquis nepředstavují žádnou překážku v přistoupení ČR.

Dne 1. května 2004 se Evropská unie rozrostla na společenství 25 členských států. Počet oficiálních jazyků Unie se zvýšil na dvacet, uvádí web mzv.cz.