Svět bez Hitlera? Mohlo to tak být aneb jak vůdce přežil pasti

S popisem atentátů na Adolfa Hitlera se roztrhl pytel a dramatické dokumenty popisují až čtyři desítky pokusů. Ovšem třeba celou desítku prosvištíme za několik vteřin s tím, že "... kdosi pokusil" bez bližších detailů a souvislostí. Nelze ani vyloučit, že některé atentáty byly mistrovsky dotvořené, aby jenom zvýšily gloriolu národního hrdiny, zejména ty z období před II. světovou válkou. 

Jedním z těch nezpochybnitelných co do fyzických skutečností je výbuch v mnichovského měšťanského pivovaru (Bürgerbräukeller) dne 8. listopadu 1939, který mohl opravdu Hitlera dva měsíce po jeho vojenské expanzi do Polska zastavit v rozletu. Ovšem při detailním pohledu nacházíme mnoho rozporů, z nichž některé nejsou docela uspokojivě vysvětleny, další část jako by vůbec neexistovala. A jak plyne doba, zdá se, že celou pravdu se asi nedozvíme nikdy. Podobně jako v případu britského parníku Lusitania už není zájem řešit dávné záhady. Lidé často a rádi zapomínají.

Varianta geniální Elsner

Nuže - nejdřív fakta. Hlavní postavou je Johann Georg Elser, narozený 4. ledna 1903 v německém Hermaringenu. Vyučený truhlář, který vystřídal několik zaměstnání, dokonce byl hlídačem v továrně na hodinky, kde se měl naučit vytvářet dokonalé časovací mechanismy. V roce 1929 odešel do Švýcarska, kde žil čtyři roky. Politicky se řadil k levici, ačkoliv nelze říci, že by byl komunista, jak se s oblibou tvrdí: činnost této strany odsuzoval pro její laxnost vůči nacistické agresi. Podle některých zdrojů byla hybným motivem pro jeho čin sudetská krize, ale jako daleko reálnější se v různých souvislostech jeví jeho znepokojení nad oklešťování práv a svobod samotných Němců. Elser nesouhlasil se zákazem změny zaměstnání z vlastní vůle a zděsil ho fakt, že by rodiče za jistých okolností museli odevzdávat děti k výchově nacistické organizaci. 

Začal pracovat na svém plánu, který se pak ukázal jako geniální, o to víc zaráží následné skutečnosti. Ale popořádku. Je zřejmé, že se na svůj čin začal náležitě připravovat. Protože mezi jistotu patřilo tradiční vzpomínání Hitlera a jeho věrných na neúspěšný "pivní puč" z roku 1923, získal Elser vhodné místo k realizaci záměru. Hodlal Hitlera zlikvidovat bombou umístěnou v dutině sloupu za řečnickým pultem. Potřeboval však výbušniny a další materiál, takže nejdřív nastoupil u firmy Waldenmaier, aby odtud nepozorovaně vynesl 250 patron střelného prachu. Kam je schoval? Doma do prádelníku. Rozbušky si zase opatřil na další štaci, v kamenolomu podnikatele Vollmera. Pracovní poměr rozvázal poté, co jich získal dostatečný počet. Podle dobových svědectví vyzkoušel funkci nabytých třaskavin na zahradě domu rodičů v rodném Königsbrunnu. Bez většího zájmu sousedů.

Ačkoliv byl Elser zřejmě hodně zručný, nedokázal si vyrobit jemné mechanismy, proto si je musel objednat. Část jich připravili mnichovští řemeslníci: zámečník Solleder, mechanik Drechsler (Frauenstraße 9), nástrojař Niederhofer (Rumfordstraße 32) a také tesař Brög (Türkenstraße 59). V srpnu 1939 měl všechno pohromadě, ve svém mnichovském podnájmu smontoval zápalný systém s třemi úderníky a dvěma hodinovými strojky. Pak se začal věnovat umístění bomby. Počet dní, kdy dlabal ve sloupu pivnice otvor pro svůj "pekelný stroj", se v dobových materiálech liší, ale uvádí se 60 - 80 dní. Za vyříznutým dřevěným ostěním dlátem sekal patřičnou dutinu, ráno před otevřením pak pečlivě zametl veškeré stopy svého konání, které pronesl v plátěném pytlíku ven. Z pivnice se dostal jednoduše - ukryl se na záchodě a při první příležitosti prošel ven.

Výbušnina se strojkem měla být ve sloupu už v noci z 3. na 4. listopadu, ale Elser zjistil, že když celek vložil do korkového lože, aby nebyl slyšet tikot, byl otvor malý. Po následné opravě přišel v neděli 5. listopadu Elser na taneční zábavu a nechal se zamknout v sále. Vsunul stroj do otvoru a ráno se vydal ke švýcarské hranici.

Nepovedený atentát...

Strojek byl natažen na středu 8. listopadu 1939, na 21:20. A také vybuchl. Problém byl pouze v tom, že v té době už byl Hitler ve svém voze nedaleko mnichovského nádraží, odkud ve 21:31 odjížděl zvláštním rychlíkem 71 do Berlína. Normálně měl začít s projevem ve 21:00 a vzhledem k tomu, jak rád řečnil a díky bouřlivým ovacím, které jeho projevy provázely, měla exploze nastat někdy v polovině jeho oslavné řeči. Jenže Hitler začal téměř o hodinu dříve a před devátou rychle skončil a bez dalšího otálení pivnici opustil. Na místě zůstali slavící příznivci, z nichž byla část zraněna a došlo i k několika úmrtím poté, co se sloup rozletěl a spadla část balkonu. Počty zraněných (až 57 osob) a zemřelých se rovněž rozcházejí - od tří do osmi.

Zhruba ve chvíli, kdy Hitler opouští Mnichov, už je zalarmován říšský aparát, padají první obvinění a dohady. S ohledem na rozsah akce se zmiňuje britská Secret Service, protože se nikomu nechce věřit, že by její příprava byla možná bez patřičného zázemí. Jsou uzavřeny hranice, zvýšena ostrana. Přitom nikdo netuší, že atentátník už je dávno (s ohledem na závažnost situace) v rukou policie. A tady se rozebíhá ona linie podivných náhod a okolností, které nelze jen tak přejít.

Intuice versus trestuhodná naivita

Elser po nainstalování bomby vyrazil směrem ke švýcarských hranicím. Pomiňme nyní otázku, proč mu cesta do Konstanze na německo-švýcarském pomezí, vzdálené nějakých 360 kilometrů, trvala od pondělního rána do středečního večera (to se nikdo nikdy nepokoušel vysvětlit). V každém případě se v tomto příhraničním městě snažil přejít do Švýcarska. Bez dokladů a s chabou výmluvou, že se pokouší vyhnout povinné vojenské službě. To by ještě nebylo až tak významné, ale když udělala pohraniční policie u zatčeného Elsera prohlídku, objevila podivné věci: vzorek jakéhosi zápalného zařízení, model letecké továrny Voith (Heidenheim), složku s výkresy leteckých přístrojů, na níž bylo razítko "streng vertraulich" (přísně tajné) a pohlednici interiéru mnichovského Bürgerbräukelleru s křížkem na jednom ze sloupů u řečnického pultu. Když pak Elser sundal kabát a policisté ho prohlíželi, našli pod klopou límce odznak RFB (Roter Frontkämpferbund), tedy v Německu zakázané komunistické organizace. Docela slušná žeň, jenže v Konstanzi zatím nevěděli, co s tím vším. Bylo totiž teprve 20:10.

Jak je možné, že muž, který vymyslel technicky úžasné řešení a dokázal bez vědomí nájemce pivovaru Antona Payerla umístit mechanismus do jeho objektu, udělal tolik fatálních chyb? Pokud prchal před gestapem, proč s sebou bral tolik věcí, když každá byla strašlivým přitěžujícím důkazem? A navíc, podle dochovaného zápisu prvního výslechu, proč Elser hodinu před výbuchem uvedl, že byl při přechodu hranic nepozorný, protože se zaposlouchal do rozhlasové zprávy o atentátu na Hitlera? Trochu moc náhod, nebo ne? 

Ale podobné to bylo i na místě činu. Proč Hitler bez jakéhokoli předchozího upozornění začal s projevem o dobrou hodinu dříve a po jeho skončení jako obvykle nezůstal na místě, ale spěšně pivovar opustil? Proč se v Bürgerbräukelleru vůbec neobjevili Heinrich Himmler a Hermann Göring, ačkoliv jejich účast byla předem avizovaná? A kde se tak narychlo podařilo sehnat nejvyšší trojici nacistického bezpečnostního aparátu Reinhard Heydrich-Arthur Nebe-Heinrich Müller, která pár desítek minut po atentátu na přímý rozkaz Hitlera z rychlíku nasedla na berlínském letišti Tempelhof do Junkersu 52 a zamířila do Mnichova?

Incident Venlo mohl být s atentátem propojen

Už tu padla zmínka, že krátce po atentátu se objevil názor, že je prakticky nemožné, aby byl dílem jedince, zvláště s ohledem na kvalitu mechanismu a celé pojetí akce. Ve stejné době proběhla akce nazvaná Případ Venlo, zpravodajská šachová hra, jejímž výsledkem byl únos dvou vysokých britských důstojníků - vedoucího centrály Secret Service majora Richarda Henryho Stevense a jeho zástupce kapitána Sigismunda Payne Besta. Rozepisovat se o tomto případu, v němž hrál mimo jiné i důležitou roli tradiční německý "zabiják" Alfred Helmut Naujocks, nehraje pro naše téma zásadní roli, ovšem Stevens a Best později byli označeni za ty, kteří pro svůj záměr odstranit Hitlera právě Elsera najali.

Zvláštní na tom je, že kapitán Best se dostal do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kde byl držen i Elser, i když pod pozměněným jménem Eller. Byl sem přemístěn na začátku roku 1941 a Besta hodně překvapilo, že se těšil značným výhodám. Přebýval v komplexu cel, které se běžně nezamykaly, jeho pohyb po budově nebyl omezen, k dispozici měl kvalitně vybavenou truhlářskou dílnu, požíval výhody speciální a kvalitní stravy, byl zásoben nedostatkovými cigaretami a dokonce podle Bestových vzpomínek mohl využívat služeb táborového nevěstince, o čemž se nikomu z vězňů ani nesnilo. Best přes úplatné dozorce navázal s Elserem styk na dálku, zásobil ho dalším kuřivem a truhlář mu na oplátku zhotovil v jeho cele poličku na knihy. A v ní byla podle Brita umně ukryta zpráva o pozadí atentátu na Hitlera.

Další z konspirací - nakolik smyšlená?

Pojďme tedy opět po linii úvah a náznaků. Co je však jisté: Elser byl sice šikovný řemeslník, ale podle úřadů se mu nechtělo pracovat. Proto v roce 1939 skončil jako asociální živel v Dachau. Tehdy to ještě nebyl typický válečný koncentrák, ale tábor určený na převýchovu. Tam se o něj začali zajímat "nápadně nenápadní" pánové a výsledkem jejich styků s Elserem bylo jeho záhadné propuštění. 

Gestapo se údajně dozvědělo o zradě přímo v řadách Hitlerových příznivců a proto připravilo celou akci tak, že zabije dvě mouchy jednou ranou. Při oslavách pivního puče vybuchne bomba, která jednak opět prokáže, jak Prozřetelnost chrání Hitlera, a pak díky pečlivému zasedacímu pořádku po její explozi budou nejvzpurnější protivníci likvidováni. A jako milý bonus bude možné svést všechno na Brity. Zamysleme se nad několika dalšími událostmi. V přísně střežených firmách Elser bez obtíží kradl strategický materiál, mohl si klidně kutat po nocích v sále Bürgerbräukelleru a nikdo na nic nepřišel (zkusil někdo z vás v noci za světla malé baterky zametat piliny a prach?), když ho jednou přistihli přímo v sále, uvěřili poměrně hloupé výmluvě, že se tam Elser schoval kvůli hnisajícímu furunklu, který si chtěl vymáčknout. Nikdo nehledal údajnou dívku, které to mělo vadit. Navíc Hitler byl v té době hlídaný jako oko v hlavě a dá se jen těžko věřit, že by nikdo před akci neviděl neustále se kolem pivnice motajícího Elsera - večer i ráno.

Když byl poté označen za atentátníka, neproběhl žádný soudní proces, rodinní příslušníci Elsera nebyli stíháni, ba ani řemeslníci, kteří mu dodali součástky pro jeho stroj (přitom se tehdy v Německu popravovalo za podstatně menší věci, než byla příprava atentátu na samotného führera). Best prý také tvrdil, že ve skutečnosti byl sloup odpálen přímo osobami v sále, Elserův mechanismus byl jenom pojistkou. On sám dlabal otvor pod dohledem a s příslibem, že za tuto akci získá značné výhody. 

Pokud to tak bylo, měl Elser pracovat přímo na Hitlerův příkaz. To nelze samozřejmě potvrdit, ale jistou logiku v tomto názoru lze hledat. Bylo potřeba ukázat, jak je vůdce v ohrožení a ještě složitou zpravodajskou šarádou naznačit, kdo o jeho odstranění usiluje. Jenže jak známo, každý svěděk představuje nebezpečí, proto byl Elser prostě určen k "odklizení". Padl názor, že ona kompromitující pohlednice sálu inkriminované pivnice měla být "propustkou", po jejímž předložení pohraničníci umožní Elserovi odchod do Švýcarska. Aby vše vypadalo přesvědčivě, dostal Elser na cestu ještě další materiály, s jejichž pomocí, jak mu bylo vysvětleno, bude moci na neutrální půdě dosáhnout patřičného věhlasu. Jenže na hranicích dopadlo všechno jinak a samozřejmě je velice podivné, že muž, který vypracoval tak vynikající strategii atentátu takhle hloupě naletěl. Nebo opravdu měl ujištění, že se mu rozhodně nic nemůže stát?

Otázku proč nebyl Elser likvidován hned lze zodpovědět onou myšlenkou "hodit" atentát na Brity - Elser by pak byl jedinečným svědkem, kdyby dokázal, že byl najat prostřednictvím Secret Service. Neméně zajímavé pak bylo svědectví příslušníka německého mírového hnutí Martina Niemöllera, že Elser byl ve skutečnosti příslušníkem SS v hodnosti unterscharführera, což po válce potvrdil i von Ribbentropův kolega z ministerstva zahraničí Erich Kordt a unterscharführer Walter Usslepp, který na Elsera v Sachsenhausenu dohlížel. Truhlář tam měl v klidu přečkat válku, poté se měl těšit z finanční a materiální odměny.  Jenže když se začala situace na frontě hroutit a všechno mohlo vyjít najevo, dočkal se Elser docela jiné "odměny".

Best uvádí, že jak se měnil poměr sil na frontě, mohl být Elser nebezpečným svědkem. Po osvobození v roce 1945 prý našli s dalšími vězni aktovku, v níž byl přímý rozkaz k Elserově likvidaci, nenápadným způsobem. O Elserovi se nikdo neměl dozvědět, proto byl 9. dubna 1945 "zastřelen při pokusu o útěk". Bylo to jen proto, že provedl opravdu ojedinělý čin, nebo aby se smazala stopa vedoucí k předem plánované akci pod dohledem samotného Hitlera? Spousta nejasností a podivných náhod stále existuje a zatím se nepodařilo je uspokojivě vysvětlit.