Příspěvek na péči? Rodiče postižených dětí jsou z posudků zoufalí

Příspěvek na péči je určen osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle zákona o sociálních službách. Z poskytnutého příspěvku pak tyto osoby hradí pomoc, kterou jim může dle jejich rozhodnutí poskytovat buď osoba blízká, asistent sociální péče, registrovaný poskytovatel sociálních služeb, dětský domov nebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu.

Příspěvek na péči se vyplácí ve čtyřech stupních podle závislosti na pomoci. Pro dítě činí 3000 korun, ve druhém stupni je to 6000 korun, ve třetím pak 9000 a v posledním 12.000 korun. Dospělý může dostat 800, 4000, 8000 a 12.000 korun měsíčně.

"Při žádosti o příspěvek na péči úřady neuznávají pomoc při základních kritériích, jako je mobilita, komunikace a orientace. Kdyby je dítě zvládalo, nemělo by autistickou diagnózu," řekla předsedkyně sdružení proPas Petra Valentová. Podle ní posudková komise často právě autismus neuzná, podle ní má dítě poruchy chování. Když se pak rodiče odvolají, původně přiznaná kritéria úřad změní, na vyšší dávku ale rodina nedosáhne.

Organizace proPAS se na situaci ptala 101 rodičů. "Třetina měla problém s odvoláním. Opravdu se bojí. Jsou rádi, že jim byl přiznán aspoň druhý stupeň příspěvku. Mají strach, že jim ho úřady odeberou," popsala Valentová.

O tři postižené děti se stará i Blanka Krouzová. Jejímu autistickému synovi úřad přiznal nejnižší příspěvek. Odvolala se, ale neuspěla. Podala proto správní žalobu. "Ta byla úspěšná. Krajský soud rozhodnutí zrušil a vrátil. Ministerstvo práce to ale ignorovalo a trvalo na prvním stupni příspěvku," popsala Krouzová. K soudu šla znovu, opět uspěla. Nyní se čeká na stanovisko resortu práce. Mezitím úřady letos při přezkumu přiznaly hochovi příspěvek vyšší. Matka se teď obává, že o něj nyní přijde.

O příspěvcích rozhodují úřady práce, o invalidních důchodech správa sociálního zabezpečení. Podle předsedy NRZP Václava Krásy instituce svým postupem porušují správní řád. "Odvolací orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele. Při odvolání ho přitom velmi často potrestá tím, že mu původně přiznanou dávku či invalidní důchod neupraví, nebo dokonce sníží," uvedl Krása.

Posudkoví lékaři se zaměřují na deset základních oblastí:

1. MobilitaZa schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových.

2. OrientaceZa schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat.

3. KomunikaceZa schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.

4. StravováníZa schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim.

5. Oblékání a obouváníZa schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

6. Tělesná hygienaZa schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

7. Výkon fyziologické potřebyZa schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.

8. Péče o zdravíZa schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky.

9. Osobní aktivityZa schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.

10. Péče o domácnostZa schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek. (Zvládání této potřeby se nehodnotí u osob do 18 let věku.)