Sliby o navýšení rodičovské vzaly za své: Ojedinělý paskvil, nebo symptom české politiky?

V rámci vládní hry na úspornou rozpočtovou politiku, se bude vyplácet jen dětem narozeným od 1. 1. 2020. Datum je to hezké, jenže rodiče, jimž se narodí potomek třeba dnes nebo 31. 12. 2019, se navýšení příspěvku v rodičovství netýká.

Absurdní? Pro českou politiku nikoliv. Změna ve vyplácení sociální dávky se nedá vyřešit lusknutím prstu a bez data účinnosti se legislativní akt neobejde. Nabízelo by se řešení navýšení pro všechny rodiče, kteří příspěvek pobírají (např. o poměrnou částku vzhledem k předchozímu čerpání příspěvku), jenže aktuální strategie vládního hnutí ANO je dávat a zároveň brát.

Každý soudný člověk ví, že státní rozpočet není nafukovací. Před volbami Andrej Babiš (ostatně jako řada jiných politiků) sice prostřednictvím slibů tvrdí opak, ovšem snůškou líbivých řečí se realita změnit nedá. Přidat důchodcům, rodičům a zároveň dotovat dopravní společnosti prostřednictvím podstatně zlevněného jízdného stojí pěknou řádku miliard. Stát se může ještě více zadlužit, jenže to by vláda nevypadala dobře a otázka jak vláda vypadá, je pro hnutí ANO nejdůležitější.

Jenže líbivý outfit o kvalitě vykonané práce příliš nevypovídá. Snaha o atraktivitu je aktuálně tím nejlepším, na co se vláda ANO a ČSSD zmůže. Almužnu, kterou rodiče na rodičovské dovolené pobírají, dlouhodobě nikdo neřešil a o zanedbávané časované bombě důchodové problematiky ani nemluvě. Skokové navýšení sice dobře vypadá, jenže se jedná o nekvalitní práci. Kdyby totiž zodpovědní činitelé problematiku řešili dlouhodobě, přidávalo by se průběžně a celý problém by vůbec nevznikl.

Přestože nás pravděpodobně čeká další veletoč, kdy se prvoinstančně schválený zákon bude měnit, v současnosti nezbývá, než držet se rad, které si rodiče předávají na sociálních sítích. Kdo chce dosáhnout na vyšší příspěvek, nejlépe udělá, když si na pár měsíců naordinuje určitou sexuální abstinenci. Ano, tak se v Česku dělá politika.