Neuvěřitelné: Jeleni na Šumavě dodržují hranice dané železnou oponou

Zatímco čeští jeleni převážně končí na linii bývalé železné opony, jeleni z Německa dodnes využívají území do českého vnitrozemí až po místa, kde dříve dráty vedly a kde mohli i tehdy v klidu pobývat. Zjistil to několikaletý výzkum jelenovité zvěře na Šumavě. Desítky jelenů a srnců měly speciální obojky, které umožňovaly jejich satelitní sledování, řekl dnes novinářům šéf výzkumu Pavel Šustr."Věrnost území pochází z toho, že jedinci jsou v prvním roce svého života se svou matkou, ta je naučí území využívat způsobem, který si už pak většinou osvojí a chovají se stejně," vysvětlil. Část jelení populace je podle pozorování usedlá, část více migruje.Projekt telemetrie, tedy satelitního sledování, trval na Šumavě od roku 2005 do roku 2011 a vědci za tu dobu dali v Čechách obojky 50 jelenům a asi 60 srncům, v Německu mělo obojky 50 jelenů a na 150 srnců. Šumava je díky své celistvosti jedno z posledních míst střední Evropy, kde velcí savci mohou přirozeně žít a migrovat a kde je tak možné podobný výzkum v takové míře uskutečnit. Jeden jelen nosil obojek kolem tří let, satelit přitom každou hodinu zaměřoval jeho pozici podle GPS souřadnic. Kromě toho obojek zaznamenával každých pět minut aktivitu zvířete.Na Šumavě žije v létě na 1800 jelenů evropských, v zimě, kdy část zvířat migruje, je to zhruba polovina. Protože zde téměř nemají přirozené nepřítele, neboť rys je loví minimálně, populaci před přemnožením udržuje člověk odstřely."Jeleni se naučili využívat krajinu tak, že každý rok se vracejí na stejná místa, mají své stálé teritorium," uvedl Šustr. U jelena je na Šumavě domovský okrsek, tedy území, na němž se pohybuje za potravou, rozmnožováním a péčí o mláďata, v průměru kolem 60 kilometrů čtverečních, u laní asi poloviční. Srnci mají menší teritorium v jednotkách kilometrů čtverečních. Jeleni se vydávají i na delší pochody - před zimou deset až 15 kilometrů, v době říje i víc. "Například jelen Radek v době říje přešel ze Strážného až do oblasti Smrčiny, to je asi 20 kilometrů," řekl Šustr.Dlouholeté monitorování pohybu a aktivity jelenů a srnců v národním parku přineslo vědcům i správcům parku cenné informace o zvycích a velikosti teritorií těchto zvířat. Odborníkům to pomáhá nejen lépe poznat jejich život, ale třeba také sledovat, jak může jejich pohyb a případné okusování výhonků stromů a semenáčků ovlivňovat skladbu lesa.Podle Šustra si sice jeleni vybírají otevřenou krajinu či území po větrné či kůrovcové kalamitě, ale ani v nejcennějších partiích parku velké škody okusováním nepůsobí. V létě dávají přednost bylinné potravě, navíc v okusování mladých stromků rostoucích v kalamitních územích jim přirozeně brání popadané kmeny. V zimě se z nejvyšších partií, kde většinou bývá vysoká vrstva sněhu, stahují do nižších poloh, vysvětlil vědec. V zimě se zdržují v přezimovacích obůrkách, které jsou jediným místem v parku, kde člověk jeleny přikrmuje.Výsledky pozorování shrnuje nová kniha Jelenovití na Šumavě, která v těchto dnech vychází.

Jelen lesní (Cervus elaphus)Známý je také pod názvem jelen evropský, je velký sudokopytník z čeledi jelenovitých (Cervidae). Vyskytuje se na rozsáhlém území Evropy, na Kavkaze, v Malé, západní a střední Asii a izolovaně také na území mezi Marokem a Tuniskem, což z něj činí jediný druh jelena v Africe. Člověkem byl později zavlečen i do jiných částí světa, např. do Austrálie, na Nový Zéland nebo do Argentiny.

Po celá století byl jelen lesní velmi oblíbenou lovnou zvěří, což na značné části jeho areálu rozšíření platí dodnes. Ačkoli byla jeho početnost často viditelně oslabena, díky zpětné reintrodukci do volné přírody a mnoha ochranářským opatřením přežívá v poměrně hojném počtu i v současné době.

Jelen lesní patří mezi největší zástupce své čeledi. Samci dorůstají 175 – 230 cm a jejich hmotnost se pohybuje mezi 160 – 240 kg. Samice jsou oproti samcům značně menší, dorůstají 160 – 210 cm a dosahují hmotnosti mezi 120 – 170 kg. Ocas přitom měří 12 – 19 mm a v kohoutku dosahují výšky 120 až 150 cm. Velikost i hmotnost je však velmi proměnlivá a viditelně se liší mezi jednotlivými poddruhy, kdy nejtěžší (C. e. elaphus) může vážit až 500 kg, oproti tomu jeleni žijící v méně příznivých podmínkách mohou dorůstat pouhých 70 cm a vážit sotva 100 kg.