Konec soukromí? Stát kuje pikle, jak se dostat lidem až do komína

Překračované limity polétavých částic prachu (PM10) negativně působí na ovzduší a zdraví Čechů. Znečištění ovlivňuje i typ a stáří spalovacího zařízení, jak se obsluhuje a udržuje, a hlavně kvalita paliva. Úřad v analýze upozorňuje, že často se v českých domácnostech pálí odpad.

"Ačkoliv je materiál předkládán vládě pro informaci, chceme zahájit diskuzi nad jeho výsledky, neboť je nutné přistoupit k nějakému řešení tíživé situace spojené se spalováním nevhodných materiálů v domácnostech, a tím značnému zatížení životního prostředí," řekla mluvčí MŽP Petra Roubíčková.

"Stát musí dát občanům možnost za značné finanční podpory vyměnit starý kotel za nový nízkoemisní," doplnila. V nejvíce znečištěném Moravskoslezském kraji už podobná kampaň běží, jde o studentský projekt EMISE. Podle ministerstva by se měl rozšířit po celé republice. Na severu Moravy sbírají studenti informace a názory od veřejnosti, lidé jim sami posílají fotky komínů, kde se zřejmě "špatně" pálí.

Aktuálně se na výměnu starých kotlů za nové ekologické poskytují "kotlíkové" dotace. MŽP v současnosti vyjednává s Evropskou komisí o uvolnění devíti miliard korun na výměnu kotlů na uhlí za nové v rámci nového programového období Operačního programu Životní prostředí.

MŽP v analýze například navrhuje předložit úpravu zákona o ochraně ovzduší, který by za jasně definovaných přísných podmínek umožnil v některých problémových případech kontrolu znečištění přímo u zdroje. Prováděla by ji pověřená úřední osoba, například za asistence městské policie a odborníka, a to po důvodném podezření opakovaného porušování zákona. Provozovatel by mohl platit pokutu.

Kontrola domácností je podle Roubíčkové ten nejzazší krok, navíc by musela podléhat přísným podmínkám. "Určitě je to citlivá věc, ale stejně jako má člověk právo na svůj majetek, má také ústavní právo na životní prostředí. Ostatně tím se materiál rovněž zabývá," dodala.

MŽP očekává, že statisíce českých domácností budou ještě dlouhou dobu závislé na vytápění pevnými palivy. Podle posledního "Sčítání lidí, bytů a domů z roku 2011" má zhruba 660 tisíc bytů v bytových a rodinných domech jako hlavní zdroj vytápění spalování pevných paliv.

Lidé spalují "petky"

PET obsahuje v molekule pouze uhlík, vodík a kyslík. Proto při dokonalém spalování vzniká pouze oxid uhličitý a voda. Podobně jako u jiných plastů je ovšem poměrně těžko dosáhnout podmínek blížících se dokonalému spalování. Je to dáno malým poměrem povrchu k objemu. Na rozdíl například od dřeva je to neporézní, homogenní hmota a přístup kyslíku při hoření je tak horší. Rozhodně nelze počítat, že v kamnech shoří dokonale bez vzniku toxických spalin.

V případě PET bylo za modelových podmínek nedokonalého spalování spáleno 73 % obsaženého uhlíku na oxidy uhlíku, z toho pak 13,4 % na oxid uhelnatý (toxický), 15,6 % na těkavé uhlovodíky (methan, ethen, benzen, toluen) a 2,9 % na PAH (polycyklické aromatické uhlovodíky). Mezi těkavými uhlovodíky je i karcinogenní benzen (67 mg/kg spáleného PET), mezi PAH je řada karcinogenů (např. benzo(a)pyren v množství 30 mg/kg). Údaje pocházejí z práce A. N. Garcíi a spol z roku 2003, uvedl ekolist.cz.

Obsah těchto látek ve spalinách se ale bude nutně měnit v závislosti na podmínkách spalování. Když se na podzim někdo rozhodne trochu si přitopit a spálit při té příležitosti odpad, který se mu přes léto doma nebo na chalupě nashromáždil, dopadne to obvykle tak, že po vydatném přiložení plastových pytlíků, PET lahví a vlhkých kartonů se oheň v kamnech přidusí a směs dlouho doutná. To jsou výborné podmínky pro tvorbu spalin bohatých na oxid uhelnatý, saze (spolu s PAH), uhlovodíky z pyrolýzy a akrolein. Kolik přesně jich při spálení kila PET lahví vznikne, to skutečně nelze říct. Stejně tak nelze přesně určit, jaký to bude mít dopad na zdraví lidí z okolí. Vztahy mezi dávkou i jen jediné látky a dlouhodobým účinkem na zdraví (například karcinogenitou) je dost obtížné určit. Pro tak složitou a proměnlivou směs látek jako spaliny je to prakticky nemožné.

Na riziko můžeme soudit z toho, že některé látky přítomné ve spalinách jsou karcinogenní při dlouhodobém působení v koncentracích, které se mohou ve smogu z lokálních topenišť vyskytovat, nebo mohou mít jiný dlouhodobý účinek na lidské zdraví (například zvýšenou náchylnost k respiračním onemocněním).