Romský holocaust? Dle Okamury mýtus. Policie kauzu odložila, Romea zuří

Šéf Úsvitu řekl, že tvrzení o romském koncentračním táboře jsou mýtem, že se v Letech nacházel pracovní tábor pro lidi, kteří se vyhýbali řádné práci.

Předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu (VPORH) Čeněk Růžička podal 2. září 2014 společně s ROMEA, o.p.s., Miroslavem Kováčem ze Strany rovných příležitostí a Michalem Mikem ze sdružení Slovo 21 na Tomia Okamuru kvůli jeho výrokům v předvečer Památného dne romského holocaustu trestní oznámení.

Policie trestní oznámení prověřovala kvůli podezření ze spáchání trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia, za což podle trestního zákoníku mohou hrozit až tři roky vězení. "Šetřením policie nebylo zjištěno naplnění skutkové podstaty trestného činu, přestupku ani jiného správního deliktu," sdělila dnes ČTK mluvčí pražské policie Andrea Zoulová k důvodům, proč byl případ odložen.

"Policie selhala. Je neoddiskutovatelným faktem, že Okamura plivl na oběti romské holocaustu. To, že se společnost prostřednictvím policie s nenávistnými výroky proti Romům nedokáže adekvátně vyrovnat, svědčí o zvyšující se toleranci k nenávisti," uvedl pro server romea.cz ředitel organizace Zdeněk Ryšavý.

"V případě prověřování trestního oznámení postupovala policie stále klasičtějším způsobem - podle zákona o policii. Takový postup znemožňuje poškozeným v případě, že se závěrem policie nejsou spokojeni, podat opravný prostředek. V případech násilí z nenávisti verbálního charakteru řešených v Praze se s takovýmto nestandardním postupem setkáváme velmi často," uvedla k výsledkům šetření právnička Klára Kalibová z organizace In IUSTITIA.

"Argumentace, že nelze stíhat jednoho podezřelého, neboť nebyl stíhán jiný, je úsměvná. Žádný takový postup trestní řád nezná. Prakticky by to znamenalo rezignaci na dobrý výkon policejní práce," dodala.

Okamura tvrdí, že policie v odůvodnění uvedla, že jeho vyjádření mají v části historicky doložený pravdivý podklad.

Psali jsme: Romové v Česku: Ghetta, bída a podlomené zdraví, uvádí zpráva  

Okamuru za jeho výroky kritizovali koaliční i opoziční poslanci. Dienstbier jej vyzval k odchodu z politiky. "Vyzývám tímto ministra Dienstbiera, aby se mi okamžitě veřejně omluvil a také aby okamžitě odstoupil z funkce ministra, protože není možné, aby takový člověk nadále setrvával v takové funkci," uvedl Okamura. Dienstbier výzvu k odstoupení odmítl. "Mně opravdu pan Okamura nestojí za to, abych ho komentoval," řekl ČTK.

Tábor v Letech vznikl na místě bývalého kárného pracovního tábora. Kapacita tábora byla sice zvětšena tak, že tábor byl schopen pojmout až 600 vězňů, ale i tento počet byl brzy překročen, neboť v průběhu srpna 1942 bylo v táboře internováno přes 1100 mužů, žen a dětí. Tábor nebyl vybaven potřebným hygienickým a dalším zařízením pro tak velký počet osob. Navíc byli v táboře až do srpna 1942 vězněni pouze muži. Od srpna 1942 zde ve zcela neuspokojujících podmínkách živořily i ženy a děti.

Katastrofální ubytovací, stravovací a hygienické podmínky vedly k časté až chronické nemocnosti vězňů. Ze 30 dětí narozených v táboře žádné nepřežilo. Vyvrcholením bylo na přelomu let 1942- 43 propuknutí tyfové epidemie, na jejíž následky zahynulo největší množství vězňů.

Celkem prošlo internací v tomto táboře 1 309 osob, z nichž 326 internaci nepřežilo. Další čtvrtina vězňů byla propuštěna nebo utekla. Ostatní vězňové byli transportováni do koncentračního tábora v Osvětimi, uvedl holocaust.cz.

Hromadné transporty se uskutečnily celkem dva. Jako první byl vypraven 3. prosince 1942 transport tzv. asociálů v počtu 16 mužů a 78 žen do koncentračního tábora Osvětim I. Druhý z transportů znamenal prakticky likvidaci tábora, protože v něm bylo odvezeno 417 vězňů do koncentračního tábora Osvětim II.-Birkenau. Zatímco první transport se uskutečnil na základě výnosu o preventivním potírání zločinnosti, druhý již byl realizován na základě Himmlerova výnosu z 16.12.1942, který nařizoval transport všech Romů do koncentračního tábora v Osvětimi.

Zbývajících 198 vězňů bylo přemístěno do cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu nebo do sběrných táborů v Praze a v Pardubicích. Jen malá část byla propuštěna na svobodu.