KOMENTÁŘ | České děti v Norsku. Co udělají politici?

Prostě divnost nad divnost. Kdo je však osvětlí, kdo vnese do případu světlo, když síly matky a jejího advokáta na to nestačí? Obě děti, ač se narodily a celý život prožily v Norsku, jsou občany České republiky. A neměl by jim jako svým občanům v první řadě pomoci stát? Veřejnost, dokonce i senátoři a poslanci tlačí na vládu, aby konala.

Dva čeští poslanci Evropského parlamentu se zúčastnili i posledního jednání v Norsku, což jistě svou váhu mělo. Dokonce i hlava státu prostřednictvím svého mluvčího vyzvala ministry zahraničí a pro lidská práva k činům. Přičemž ministerstvo zahraničí se již před časem zaručilo za ochranu dětí na našem území.

To je v pořádku. Přemýšlivému člověku však v těchto souvislostech něco chybí a leccos nechápe. Co dělá ministerstvo práce a sociálních věcí, které by mělo projevit největší aktivitu? Vždyť to má přímo v názvu. Zatím jsme svědky toho, že ředitel Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí Zdeněk Kapitán od případu v podstatě odtahuje ruce. Jeho úřad údajně nemá kompetence. Od čeho pak má v názvu mezinárodně právní ochranu?

A sama ministryně Tominová raději mlčí úplně. Přičemž právě toto ministerstvo by mělo nejvíce tlačit na ostatní, aby jednali. Například se může samo či společně s ministerstvy spravedlnosti a zahraničí pokusit získat soudní dokumentaci, neboť norský soud případ projednával a rozhodl jak rozhodl. Tato dokumentace by jistě pomohla objasnit řadu dosud nejasných věcí.

Jistě Norsko není členem Evropské unie, o to je případ složitější. Ale ani jistě velmi mocná organizace Barnevern, o jejíchž praktikách kolují různé informace, všemocná jistě není a i v norském právu existují cesty, jak získat minimálně tolik potřebné skutečné důvody jejího jednání. K tomu je však potřebný silný tlak více orgánů než jen dvou ministrů. Včetně hlavy státu, „prezidenta dolních deseti milionů", jak sám sebe rád tituluje.

Ono sledovat případ zřejmě nestačí, tady je třeba vyvinout koordinovaný tlak na všech možných stranách a úrovních. Jistě, nemůžeme použít příklad Indie, která v podobné situaci pohrozila zrušením miliardového kontraktu a děti hned byly zpátky u rodičů. Protože podobný argument nemáme, je třeba tlak na všech možných úrovních. Bez ohledu na vzájemné sympatie a antipatie.