KOMENTÁŘ | České děti v Norsku: Bravo, česká vládo!

Samozřejmě to vůbec neznamená, že celá záležitost skončí happy-endem. Ani že bude vše vyřízeno v krátké době. To mohou pouze nenapravitelní optimisté. Sledujme však běh věcí příštích a hlídejme politiky i další příslušné státní úředníky, aby neusnuli na vavřínech a konali i dále. A matce přejme úspěšné završení jejího boje.

Je zajímavé, že jakmile se věci daly do výraznějšího pohybu, začaly vyplouvat na světlo denní docela zajímavé věci. Například, že české úřady již nějakou dobu mají dokumentaci norských soudů k tomuto případu. A ještě zajímavější, spíše řečeno podivný je přístup různých stran k těmto dokumentům.

Například ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová dává za pravdu norské organizaci Barnevern. Ovšem proč a na základě jakých argumentů, či v čem matka dětí paní Michaláková neříká celou pravdu, to údajně s ohledem na děti nechce říct. Naproti tomu poslankyně, a také původní profesí dětská lékařka, Jitka Chalánková, tvrdí, že měla možnost si prostudovat stejné dokumenty a dává plně za pravdu paní Michalákové. Takže kdo má pravdu a kdo si hraje na svém písečku? To v tuto chvíli nelze objektivně říci.

Nezávislé instituce? Jedině s kontrolou

Ještě na jednu skutečnost bychom neměli zapomenout a vyvodit z ní poučení. Na příkladu norského Barnevernu můžeme vidět, jak se jistě bohulibá nezávislá organizace může postupně vymanit z jakékoliv kontroly. Jak si postupem času dokáže vybudovat kolem sebe ochranné hradby, přes které se lze těžko dostat.

I u nás vzniká řada nezávislých úřadů, orgánů či institucí. Jistě, nezávislost v rozhodování je mnoha směrech nutná, jinak bychom sklouzli zpět do totality, kdy se o všem rozhodovalo v úzkém centru. Znamená to důkladně zvažovat v čem nezávislost, do jaké míry a také hodně důkladně přemýšlet nad účinnými kontrolními mechanismy. Jinak se můžeme i doma časem setkat s nějakou obdobou norského Barnevernu a pak jen bezmocně skřípat zuby.