KOMENTÁŘ | Zeman se musí rozhodnout. Na kterou stranu namíří Česko?

Pragmatismus prezidenta Miloše Zemana je české veřejnosti už jistě dobře známý. Už na konci devadesátých let jsme byli svědky jeho politického nadání a manévrování. Opoziční smlouva uzavřená s do té doby nenáviděným pravičákem Klausem je zářným příkladem. Teď „český Trump“ manévruje znovu. Kvůli americkému útoku na syrské letecké základny, které nařídil Trump "americký".

Česká republika je teď jedna z mála západních zemí, které americký zásah jasně nepřivítaly. Přitom Zeman v loňské prezidentské volbě fandil kandidátovi Trumpovi. „Byl jsem jeden z mála evropských politiků,“ dodal. A teď je opět jedním z mála evropských politiků. Jedním z těch, kteří tápou a nedokážou se vyjádřit.

Zeman kritizuje politickou korektnost dlouhodobě, považuje ji za sbírku nicneříkajících frází. Jaká tedy byla jeho první reakce na americký útok na syrskou letadlovou základnu, který ostře odsoudil Bašár Asad, Írán, nebo Putinovo Rusko? „Jde o událost, která se udála prakticky dnes podle našeho času a bylo by dobré znát nejprve všechna fakta,“ řekl „jasně“.

Podle Zemana je viník ten, kdo brání vyšetřování. K ruskému vetu mlčel

Přitom v dopise americkému prezidentovi krátce po jeho zvolení napsal: „Česká republika a USA těsně spolupracují na nejdůležitějších zahraničně politických tématech dnešního světa, jako je boj proti terorismu nebo podpora v Sýrii. (…) Spojené státy americké jsou již dlouho naším skutečně strategickým partnerem,“. Dobrá, to zní přesvědčivě. Kde je tedy háček?

V druhém vyjádření, tentokrát na oficiální tiskové konferenci, Zeman opět našlapoval opatrně.

„Pokud tento nesporný zločin, to je útok chemickými zbraněmi, byl skutečně organizován ze základny syrského letectva, považoval bych útok za přiměřený,“ sdělil. Dodal také, že je třeba chemický útok vyšetřit. Pokud by někdo z aktérů vyšetřování bránil, ten by se dle Zemanových slov definoval jako viník. Z výroků je opět patrné, že si to prezident nechce rozházet ani s jiným světově významným politikem. Vladimirem Putinem.

Když totiž agentury Reuters a AP informovaly o tom, že Rusko vetovalo návrh rezoluce v Radě bezpečnosti OSN, která požadovala vyšetření chemického útoku v Sýrii, Zeman najednou na slova o viníkovi zapomněl. Mluvčí prezidenta Ovčáček se následně vyjádřil: „Veto není vzhledem k předcházejícím postojům Ruské federace vůbec překvapivé. Šlo o jakési povinné cvičení. Důležitější byla jednání USA – Rusko v Moskvě,“. Hezký příklad politické korektnosti.

Před nedávnem byl právě Zeman označen německým Der Spiegel za jednoho z mála evropských politiků, kteří jsou věrni ruskému Vladimiru Putinovi. Zeman se prý orientuje na Východ. Je pravda, že Zeman loni prohlásil, že „Česko je nyní nezávislou zemí, zatímco dříve příliš podléhalo tlaku Spojených států a EU,“. Tehdy si Zeman takové prohlášení mohl dovolit, v Bílém domě seděl jeho „oblíbenec“ Barack Obama a v Praze o ne moc méně oblíbený americký velvyslanec Schapiro. Pak vyhrál Trump. Poslanci v ruské Dumě a Zeman v Česku zatleskali.

Americký zásah titíž ruští poslanci odsoudili. Izrael a Velká Británie, země, které Zeman obdivuje, ho naopak přivítali. A Zeman? Dodnes nevíme. Dobře, Zaorálek a Sobotka útok taktéž schválili, ale jak si může český občan povšimnout, slovo Miloše Zemana v otázkách zahraniční politiky nějakou tu váhu má. Alespoň Krteček v Číně to může potvrdit.

Odpůrce politické korektnosti je politicky korektní

Před dvěma lety byl Zeman na návštěvě v Rusku. Jel tam především s tím, aby zdůraznil, že on sám je proti zavedení protiruských sankcí, které uvalily USA a EU. Tehdy to byl právě Putin, který ocenil jeho nezávislou pozici, díky níž se může dařit zlepšovat vztahy mezi EU a Ruskem. Přeci si teď Zeman nemůže náklonnost vládce Kremlu nechat upláchnout. Měl by se asi ostřeji vymezit proti americkému útoku. Ale moment, brzy má jet na návštěvu do Bílého domu.

Právě pozvání od amerického prezidenta tehdy Zeman vyzdvihoval jako možnost zlepšit vztahy mezi oběma zeměmi po konci období Obamovy administrativy. Takovou možnost si přece také nesmí nechat ujít. Raději tedy zachová neutrální stanovisko. A tak to vypadá, když je odpůrce politické korektnosti politicky korektní.