PROFIL: Michal Horáček by uvažoval o povolení eutanázie, návštěvy krajů by si platil sám

V roce 1970 byl Michal Horáček přijat na Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy. Jako jeden z mála studentů nikdy nevstoupil do Socialistického svazu mládeže. V roce 1974 mu fakultní vedení SSM odmítlo dát doporučení pro cestu do USA. V přesvědčení, že dobrovolná organizace, jíž není členem, nemá etický nárok mu v cestě bránit, pak Horáček na příslušný formulář otiskl razítko Entomologické sekce ČSAV, jejímž předsedou byl jeho dědeček Leopold Heyrovský. Požadovanou výjezdní doložku pak obdržel, do USA vycestoval, ale při návratu byl zatčen Státní tajnou bezpečností, na její zásah vyloučen z fakulty a převezen do vazební věznice v Ruzyni.Od té doby mu StB věnovala pozornost až do pádu totalitního režimu, v roce 1987 ho dokonce převedla do kategorie „Prověřované osoby“. Horáčkovo lustrační osvědčení je však negativní.

Po soudním trestu dvou let odnětí osobní svobody s podmíněným odkladem na čtyři roky pracoval v různých dělnických profesích, až roku 1976 nastoupil do výrobního podniku Svazu invalidů META. V marginalizované společenské pozici ovšem nerezignoval na to, co později charakterizoval jako „odhodlání vést čestný, autentický život“. K ruštině a latině, z níž měl státní zkoušky, přidal vlastním studiem angličtinu. Současně se věnoval dostihům a už od roku 1978 v oboru jejich dějin a chovu anglického plnokrevníka uveřejňoval své studie v prestižních zahraničních publikacích jako Bloodstock Breeders’ Annual Review či The British Racehorse. V roce 1982 obdržel za článek v The Thoroughbred Record novinářskou cenu v USA. O rok později debutoval i na domácí scéně: knihou Království za koně. Ta byla záhy rozebrána, a tak k prvnímu nákladu 60 000 výtisků přibylo 30 000 v dalším vydání.

S dostihy se neodmyslitelně pojí sázky. Sázení nebylo v ČSSR nelegální, odehrávalo se však mimo pokladny Státního závodiště Praha mezi těmi, kteří o to měli zájem. Svůj pobyt v tomto herním prostředí posléze popsal v několika knihách. Na počátku roku 1984 došlo k významnému setkání s Petrem Hapkou. Spolupráce textaře Horáčka a skladatele Hapky pak trvala 30 let. Přinesla šansonové projekty, které už od prvního společného alba oslovily kritiku i posluchače. V osmdesátých a devadesátých letech 20. století i prvních letech století 21. získaly mnoho nominací na Album roku či Píseň roku a celkem šest trofejí.

Na jaře 1990 využil své zkušenosti z herního prostředí a založil spolu se třemi partnery akciovou společnost Fortuna. Ta se stala první sázkovou kanceláří ve východní Evropě. Ze skrovných začátků se pod vedením jako předsedy představenstva stala společností podnikající ve třech zemích a postupně získala miliardovou tržní hodnotu. Ani Fortuna, ani Michal Horáček osobně se nikdy nezúčastnili privatizace, nepodíleli se na státních zakázkách a nežádali o jakékoli české, evropské či jiné dotace.V roce 2004 posoudil své zisky z podnikání jako dostatečné a inicioval prodej 100 % akcií novému nabyvateli.

Podle Michala Horáčka by odchod České republiky z Evropské unie uškodil. Co se týká prezidentského úřadu, tak je přesvědčený, že by si měl prezident sám hradit návštěvy krajů. "Kraje už teď bojují s nedostatkem peněz na opravu infrastruktury, tak proč by z toho mála měly platit prezidentovi jeho výjezdy?" odpověděl EuroZprávám.cz textař, který si jako jediný z kandidátů platil kampaň ze svých prostředků. 

Jako jeden z mála kandidátů se byl ochotný bavit i eutanázii. "Pokud se pro ni jako společnost rozhodneme, tak výhradně poté, co proběhne obsáhlá debata ve veřejném prostoru. Ta by měla vyústit v jasná pravidla. Rozhodně musejí být velmi přísná už proto, že vždy hrozí zneužití," uvedl pro EuroZprávy.cz uchazeč o Pražský hrad Michal Horáček, který pro svou kandidaturu získal 86 tisíc podpisů od občanů.