Rodiče mohou vyžadovat výživné po dětech, mnoho lidí to však nevyužívá

Podle zákona, který upravuje problematiku výživného mezi rodiči a dětmi, musí dítě své rodiče živit ve chvíli, kdy je schopno živit samo sebe a rodič toho již schopen není. Kateřina Štěpánková, která je právničkou v právnické poradně pro rodiče APERIO, tvrdí, že vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti končí ve chvíli, kdy se o sebe dítě dokáže postarat.

„V tu chvíli se vyživovací povinnost otočí a získá ji dítě,“ uvedla Štěpánková pro EuroZprávy.cz. Opravdovou povinnost však dítě získá jen ve chvíli, kdy je rodič neschopen postarat se o sebe sám. „O určení rozsahu výživného rozhodují odůvodněné potřeby rodiče a jeho majetkové poměry, ale stejně tak i možnosti a majetkové poměry dítěte,“ uvedla pro EuroZprávy.cz Tereza Schejbalová, mluvčí Ministerstva spravedlnosti.

Při tomto určování se prý zkoumá i to, jestli se rodič nevzdal výhodného zaměstnání nebo jestli s majetkem zbytečně neriskuje. Kromě toho soud přihlíží i k tomu, jak se dítě o rodiče stará a také kolik dětí je. Pokud má rodič dětí víc, starají se o něho všechny dle svých možností. Děti se o rodiče starat nemusí ve chvíli, kdy toho samo není schopno.

Vyživovací povinnosti rodičů a dětí se liší. Rodiče musí dítěti zajistit stejnou životní úroveň, jakou mají oni. „Dítě je povinno zajistit rodičům slušnou výživu,“ řekla Štěpánková. Dítě má tak více prostoru v tom, jak moc se o rodiče musí starat a závisí to na jeho uvážení nebo soudním rozhodnutí.

Podle Ministerstva spravedlnosti možnosti nechat se živit dítětem většina seniorů ví, ovšem nevyužívá jí. „Domnívám se, že důvodem je specifičnost vztahů rodičů vůči dětem,“ vysvětlovala Schejbalová. Ve skutečnosti se tedy rodiče často stydí po dětech něco chtít nebo mají pocit, že by něco takového mohlo zničit rodinné vztahy.

Zároveň existují i takoví rodiče, kteří by této možnosti chtěli zneužít. „Zneužít lze všechno,“ komentovala Štěpánková. Pokud se prý rodiče nedohodnou s dětmi sami, může povinnost určit soud. „Soud posuzuje situaci rodiče i dítěte a také určuje, jestli je nárok rodiče na výživné oprávněný,“ ujasnila Schejbalová. Soud tím předejde nadměrné zátěži dítěte.

Jestli si dítě myslí, že rodič nemá na podporu právo nebo že je rozhodnutí soudu vadné, může se vůči němu odvolat a dožadovat se nového rozhodnutí. „Soud obvykle nepřiznává výživné tomu rodiči, který neplnil vlastní vyživovací povinnost a o dítě se nezajímal a nestaral,“ dodala Štěpánková s tím, že jinak by péče o rodiče měla být pro dospělé dítě samozřejmá.