Sebevražd kvůli krizi přibylo za čtyři roky o 43 procent

Nejvíc Čechů a Češek si sáhlo na život v roce 1934, kdy zemi svírala hospodářská krize. Bylo jich 4007. Dalším vrcholem se stalo období po roce 1968 a doba normalizace. V roce 1970 spáchalo sebevraždu 2824 mužů a žen. Od té doby počet postupně klesal. Nejnižší byl v roce 2007, kdy ze světa dobrovolně odešlo 1375 Čechů a Češek. I když v posledních letech přibývá těch, kteří sami ukončí svůj život, stále je situace podle analýzy demografů příznivější než v minulosti.

Sebevražd podle statistického úřadu od roku 1970 postupně ubývalo. Nejméně jich bylo před šesti lety, kdy odborníci evidovali 1375 případů. V následujícím roce 2008 jich pak bylo o čtyři víc. Výraznější nárůst nastal v roce 2009, kdy si život vzalo 1464 osob.

V loňském roce se rozhodlo ze světa odejít 1647 žen a mužů. Za rostoucím počtem odborníci vidí mimo jiné ekonomickou krizi. Roli může hrát také beznaděj z vývoje v zemi a politických tahanic. Lidé prý přestávají věřit tomu, že by se poměry mohly změnit k lepšímu.

Nejčastěji lidé volí oběšení. Zabijí se tak dvě třetiny mužů a téměř polovina žen. Muži si pak vyberou i zastřelení, otravu a skok z výšky. Ženy se rozhodnou pro otravu či skok, mnohem méně pak sáhnou po ostrém předmětu. Starší lidé častěji volí oběšení, mladší i jiný způsob odchodu ze světa.

Nejvíc sebevražd se odehraje na jaře. Nejčastěji chtějí lidé ukončit svůj život v pondělí. Mnozí k tomu přikročí i o svátcích. I když panuje přesvědčení, že se lidé zabíjejí o Vánocích, podle statistiků je v tuto dobu "sebevražednost podprůměrná".

Když se někdy vyskytnete poblíž člověka, který se právě chystá spáchat sebevraždu, můžete mu pomoci, když se ho budete snažit pochopit. Ne mu jeho záměr vymlouvat, zlehčovat jeho pocity, ale vžít se do něho, do celé jeho vnitřní mizérie a mluvit s ním o tom s maximálním respektem, informuje sebevrazda.psychoweb.cz.

Klasické dělení sebevražd:

bilanční sebevražda - podle některých názorů jediná „pravá" sebevražda, k níž člověk dospěje na základě zvážení pro a proti své existence a jejích podmínek; týká se jí většina textu tohoto webu

impulzivní - neboli zkratkovitá sebevražda coby reakce na nějakou aktuální událost (špatné vysvědčení, úmrtí partnera)

demonstrační (parasuicidium) – člověk nejedná s úmyslem zabít se, ale chce připoutat pozornost okolí (časté u histrionských osobností – viz test OSPAT); může to být i jakési volání o pomocsebevražedný pokus - nedokonaná sebevražda, dotyčný svůj úmysl dobrovolně zemřít přehodnotí, případně mu v dokonání sebevraždy někdo/něco zabrání

sebezabití - jde o úmrtí vlastním přičiněním, ale bez původního záměru; např. smrtelný úraz z pádu opilého člověka

Dělení podle množství angažovaných osob:

párová - sebevražedného jednání se po vzájemné dohodě dopustí např. manželé nebo milenci

rozšířená - osoba, která spáchá sebevražedný čin, takříkajíc vezme někoho s sebou (matka předávkuje sebe i děti, aby nezůstaly samy)

hromadná - obdoba rozšířené sebevraždy, ale týká se většího množství osob; často souvisí s různými hnutími, které se zabývají problematikou kupř. konce světa nebo spasení

Dělení podle původu motivu:

sebevražda biická - motiv má původ v realitě (např. dluhy, nemoc)

sebevražda patická - motiv vychází z psychopatologie (např. halucinace – např. se zabije pacient trpící schizofrenií, aby tak unikl svým halucinovaným pronásledovatelům)

Dělení podle Emila Durkheima:

atruistická sebevražda – motivovaná pomocí druhým lidem (např. v období hladu se jeden člen rodiny takto obětuje, aby měli ostatní více jídla)

anomická sebevražda – vyšlá z pocitu člověka, že nic nemá smysl, že společenské hodnoty jsou bezobsažné, nicotné

egoistická sebevražda – motivovaná pocitem hrubého selhání jedince (např. kvůli nemožnosti sehnat zaměstnání)