Za sex a drogy Češi utratí miliardy ročně. Krize-nekrize

Z těchto peněz nejde ani koruna na daňové odvody, takže státní kasa nemá z lidských neřestí prospěch. Někteří politici už zkoušeli lobbovat za to, aby prostitutky daně platily, ale to by muselo být jejich povolání nejdřív uznáno jako legální.A do toho se nikomu moc nechce.

Spotřeba drog v zemi roste. Ještě v roce 2003 odhadoval Český statistický úřad (ČSÚ) cenu spotřebovaných návykových látek na necelých osm miliard, dnes hovoří o dvanácti miliardách. Výnosy prostituce poněkud poklesly, v řádu asi o miliardu, pohybují se na sedmi miliardách ročně. V roce 2003 mezi zákazníky převažovali cizinci, poměr se ovšem proměnil, dnes služeb místních prostitutek využívají častěji Češi.

Nejužívanější drogou jsou u nás marihuana a hašiš, aspoň jednou si je v průběhu roku dopřeje asi milion lidí. Oblibu si udržuje i pervitin a extáze, ta od roku 2003 setrvává u zhruba čtvrt milionu pokusů. U pervitinu a heroinu statistika rozlišuje ty, kdo jsou zvědaví, a ty, kdo mají s užíváním už problémy. To je zhruba dvacet tisíc lidí ze sta tisíc u pervitinu a o něco méně než polovina ze třiceti tisíc u heroinu.

Nejvýznamnější položku tzv. nelegální ekonomiky představuje prostituce, na ní stát tratí ročně nejvíc. Podle dat ministerstva vnitra a neziskové organizace Rozkoš bez rizika pracuje v klubech asi šest tisíc prodejných žen, zhruba tři tisíce je jich na privátech a necelá tisícovka na ulici.

Ze zjištění organizace Rozkoš bez rizika vyplývají i další údaje nejstarším řemesle, zaměřili se na prostředí Středočeského kraje. Zachytili nárůst počtu Češek, které se prodávají, mezi lety 2009 a 2010 procento stouplo ze 67 na 80. Nezaznamenali ovšem žádný výskyt AIDS, potvrdili tři případy syfilis.

K nelegální ekonomice náleží ještě pašování alkoholu a cigaret, nezákonná výroba a podvody s pohonnými hmotami. I na těchto aktivitách stát každoročně přichází o ohromné částky, které mu pak chybí třeba na výplaty starobních důchodů. Černý trh nepřináší obtíže jenom ministerstvu financí, jak prokázala například metanolová aféra.

Údaje pocházejí z výzkumů neziskových organizací, ministerstev a ČSÚ.