Rozpadne se EU? Ekonomka ví, jak z krize ven!

Pomohla by devalvace, u Řecka to není ale možnéŘecku má pomoci takzvaný euroval, kdy se další země eurozóny složí na dluh způsobený u peněžních ústavů. Euroval se setkává s chválou, ale i s hlasitou kritikou, na Slovensku kvůli němu padla vláda. Je to pomoc účinná? Ekonomka Ilona Švihlíková ji vidí jako rizikovou. „Eurozóna byla od začátku postavena nešťastně. Klasickým řešením, jak z dluhů ven, by byla devalvace národní měny, tu ale Řecko nyní nemá. To vždycky ekonomice alespoň dočasně uleví,“ uvedla v rámci sněmovní konference. Jako neblahý příklad řešení krize uvedla Irsko: „Irsko v roce 2010 přijalo závazky za svůj bankovní sektor, čímž spáchalo ekonomickou sebevraždu.“Ekonomka nabízí hned dvě řešení

Účinná řešení pro Řecko jsou podle ní dvě, přičemž se zaplacením dluhu samozřejmě počítají obě. Eurozóna podle Švihlíkové stojí před dilematem. „Buď rozpad eurozóny se všemi ekonomickými a bezpečnostními riziky, nebo přetvoření Evropské unie v unii politickou. Jenom ta může ospravedlnit a vysvětlit, že do zemí jižního křídla budou dlouhodobě posílány značné finanční prostředky, aby se vyvážila jejich strukturální slabost. Není to totiž otázka třeba pěti let, ale dlouhodobá,“ řekla. Rozpad eurozóny by podle Švihlíkové sebou nesl hospodářská i bezpečnostní rizika. „Uskutečnil by se tím model, který prosazoval už Helmut Kohl, jenž nechtěl, aby v eurozóně byly zastoupeny státy jižního křídla,“ řekla ekonomka. Tento krok by pro Řecko znamenal návrat k jeho měně, k řecké drachmě, která by hned devalvovala. „I tak by ale Řekové museli dluh, který je naprosto nesplatitelný, řešit,“ dodala Švihlíková.

Druhé řešení, které ekonomka nabízí, je podle ní konstruktivnější: eurozóna by se přetavila v plnohodnotnou politickou unii. „Udržovat měnovou unii s někým, kdo je strukturálně mnohem slabší, je těžké, vede to k nacionalismu, lidé v jiných zemích se bouří, že nechtějí za nikoho nic platit. Známe to z vlastní zkušenosti: Československo bylo také měnovou unií, v 80. letech posílala česká část na Slovensko až osm procent hrubého národního důchodu, což byla cena za to, že dvě strukturálně odlišné části chtěly udržet jednu měnu - československou korunu. Setkávalo se to s kritikou Čechů,“ řekla Švihlíková. Viditelným příkladem je podle jejích slov také sjednocení Německa nesoucí sebou dotace západní části směrem k té východní. „Nebo z minulosti sever a jih Itálie, kdy bohatší sever musel posílat chudšímu jihu značné finanční prostředky, což vyvolávalo napětí,“ uvedla ekonomka.