Jan Kanyza, představitel tvrdých mužů, slaví životní jubileum

Na svět přišel Jan Kanyza 25. října 1947 v lázeňském městě Lipník nad Bečvou. V mládí tíhl spíš k hudbě a nebyl zrovna vybíravý, zda šlo o nástroje dechové (saxofon, klarinet) nebo klávesové. Nakonec ale zvítězil zájem o divadlo a tuto oblast dotáhl Jan až k absolutoriu na pražské DAMU (1970). Mimochodem jeho profesor Miloš Nedbal o jeho schopnostech neskrblil chválou a prorokoval mu velkou budoucnost.

Před kamerou ztělesňoval nejčastěji chlapíky od rány, a bylo celkem jedno, jestli zákon bránili nebo porušovali. Pokud vyjmenujeme snímky Zatykač na královnu (1973), Město nic neví (1975), Smrt na černo a Noc klavíristy (1976), Zlaté rybky (1977) či Mravenci nesou smrt (1985), právě tady se Kanyza představuje jako nesmlouvavý člověk na svém místě. Zahrát umí jak padoucha, což byl brilantní případ Noci klavíristy, tak rameno spravedlnosti. Málokomu se podaří prodat rozdílné vlastnosti v jednom díle. Kanyza si to mohl vyzkoušet v detektivce Mravenci nesou smrt, týkající se distribuce drog na našem území, kdy ztvárnil distributora drog a jeho dvojníka, příslušníka přepadového týmu. 

Vyzkoušel si i tvrdé prostředí tehdejšího spojence a koprodukčního partnera, když se v SSSR zúčastnil realizace druhé části Vávrovy trilogie Sokolovo. Zahrál si tu po boku Martina Štěpánka, Ladislava Chudíka, Renaty Doleželové, Jiřího Krampola či Rudolfa Jelínka. Poněkud jiný, ovšem velmi náročný film absolvoval v SSSR doslova s náklaďákem Tatra v hlavní roli - šlo o snímek Trasa (1978), který ukazoval kvality našich vozů v drsných sibiřských podmínkách.

Četná byla i práce Kanyzy v seriálech, nejvíc se vzpomínalo na kontroverzních 30 případů majora Zemana, kde si dokonce zahrál v epizodách Vyznavači ohně a Rukojmí z Bella Vista dvě zcela rozdílné postavy. Kromě dalších seriálů, mezi něž patří i současná Ordinace v růžové zahradě a Kapitán Exner si ho diváci pamatují z "novácké" Hospody.

Kanyzův nízko položený a jakoby rozšafně pomalý hlas samozřejmě přímo volal po uplatnění při realizaci českého znění pro zahraniční filmy, nakonec se Jan stal dvorním dabérem George Clooneyho, i když to pochopitelně nebyl jeho jediný počin, vyzkoušel si i propůjčit hlas Michele Placidovi.

Negativní stránkou bylo jeho obvinění ze spolupráce s StB, kterému se Kanyza bránil i soudně a jeho žalobě bylo v roce 2010 u pražského soudu vyhověno. Ovšem pochybnosti i nadále trvaly a neustále rozdmýchávání této záležitosti vedlo Kanyzu k radikálnímu omezení herecké činnosti.

Jan Kanyza vedle herectví velice rád maloval a hodně času se věnoval i dalšímu koníčku, který zdaleka tolik nezviditelnil - fotografování. Jeho obrazy byly vystavovány v několika evropských zemích a dostaly se i do zámoří. Svou zálibu proměnil i v ilustrování knih, zejména pro děti, na nichž se podílel i autorsky.

Přejeme tedy dnešnímu oslavenci vše nejlepší k jeho 70. narozeninám.