Legendami opředený Jánošík: Bohatým bral, chudým nedal ani korunu

Přestože o Jánošíkově dětství toho nevíme mnoho, díky tomu, že v 17. století už se v Uhrách běžně používaly matriky, známé přesné datum narození - 25. ledna 1688 v kostele u Terchové. A díky matrice také víme, že měl přinejmenším 5 bratrů. Poté historické prameny dlouho mlčí a to až do doby, kdy se Janošík přidal k protihabsburskému povstání Františka Rákocziho. V jehož službách setrval až do bitvy u Trenčína.

 Na čas se vrátil patrně domů, ale dlouho tam nevydržel, protože brzy začal sloužit v habsburském vojsku. Není jisté, jestli narukoval dobrovolně (jeho dobrodružná povaha mu nedovolila sedět doma) anebo byl násilně odveden (pro to by svědčilo, že jak během povstání, tak i později jako zbojník vystupoval silně protihabsbursky). Každopádně osudovou mu byla služba na Bytčianském zámku, kde se seznámil se slavným zbojníkem Tomášem Uhorčíkem. Podle všeho mu pomohl k útěku, a později se přiadl k jeho bandě. Když Uhorčík odešel do zbojnického důchodu se Jánošík stal vůdcem celé bandy.

Navzdory tomu, že se proslavil jako zbojník, loupežením strávil velmi malou část svého života, necelé dva roky – což je oproti 12 letům stráveným v armádě poměrně krátká doba. Zvlášť když vezmeme v potaz, že „zboj“ probíhala pouze v letních měsících a na zimu se tlupa rozcházela. Přesto stihli zbojníci oloupit kdekoho. Podle soudních záznamů byl seznam jeho oběti různorodý - židovský kupec, několik šlechticů, ale i třeba vdova po důstojníkovi nebo žena faráře.

Z toho je evidentní, že legendární „bohatým bral a chudým dával“ má z poloviny pravdu – opravdu bral bohatým. Ale jak vidno, moc vybíravý nebyl a neštítil se okrást ani vdovu. O tom, že by chudým dával samozřejmě z dostupných pramenů známo nic není. Jediným způsobem, jak mohl Jánošík vylepšit sociální postavení obyvatel chudých podhorských oblastí bylo, že chudáky přibral do své bandy. Zbojnictví totiž bylo oblíbeným způsobem přivýdělku, když přišly krušné časy.

O Jánošíkovi se ani nedá říct, že by byl ve svém zbojničení kdovíjak úspěšný, chycen byl hned dvakrát. Poprvé v říjnu 1712 – tehdy se mu podařilo ještě utéct díky zásahu podžupana, který ho znal z dob povstání.

Jeho legendě hodně napomohlo, že se během vyšetřování sice přiznal k loupežím, ale vraždy, kterému vyšetřovatelé připisovali, vytrvale popíral, a to včetně vraždy kněze, která byla jeho nejzávažnějším zločinem. To ovšem není ani tak doklad toho, že by Jánošík byl oním dobromyslným zbojníkem z pověstí. Byla to celkem rozumná obhajoba. 

Zapírat vše nemělo smysl, ale kdyby se přiznal k vraždě kněze, exemplární poprava by byla jediným možným trestem. Nakonec se jí nevyhnul, protože byl podroben mučení, kterým z něj byly násilím vynuceny další přiznání. Podle všeho během výslechu ale neprásknul nikoho ze své bandy. Jmenoval sice mnoho svých spolubojovníků, ale všichni byli v té době už po smrti, takže jim jeho udání nemohlo uškodit.

V Liptovském Mikuláši byl nakonec odsouzen k exemplárnímu trestu pověšení za hák:

„Poneváč predepsaný obžalovaný Juro Janošak, zavrhnuvše prikázaní jak božské tak též i zákon krajinský, predo dvema roky dal se na zbojstvo a vudcem aneb hajtmanem takovým se učinil, který s tovariši svými na cestách zastavujíce mnohých lidí o statek, áno i jako se z jeho vlastného vyznania zdá, jeho tovariši kdy on též bol prítomný, pána patera z Domaníže prostrelili a bezbožne zamordovali. Tak též i jinších, jako jest predepsané, zlých skutkuv se dopustil. Potom pre takové veliké zlé účinky a prikázaní prestúpení má byť na hák na levém boku prehnatý a tak na príklad jinších takovich zločincov má byť zavesený.“