Jaderné zbraně za pomoc proti IS? Politolog nastiňuje drsnou strategii

Nálety jdou vždy dobře, pak přichází problémy

"Nyní jsme ve vzdušné fázi kampaně proti Islámskému státu. Tato část jde většinou dobře - vzpomeňme na války v Afghánistánu, Iráku a Libyi. Spojené státy mají nejlepší letadla, rakety a drony na světě a neskutečně schopné vojáky. To, co následuje, je většinou horší - vzpomeňme na Afghánistán, Irák a Libyi. Pozemní síly musí bojovat s místními a guerillami v nerovném boji. Nejdůležitější jsou pak politické otázky. Bojují místní skupiny, kmeny a sekty po boku Američanů, nebo proti nim? Jakou dohodu o rozdělení moci je třeba uzavřít, aby je to přimělo podpořit americké úsilí?" ptá se politolog.

"V Iráku zůstává ústředním problémem to, že sunnité se cítí podreprezentováni ve vládě v Bagdádu. Obama stále říká, že v Iráku je nová vláda, ale myslet si, že zahrnuje všechny, je mylné. Sunnité nadále zastávají především čestné posty s malými pravomocemi. Také v armádě na vyšších velitelských pozicích dominují ši'íté. Výsledek je vidět na zemi. Nedávný článek v New York Times poukázal na to, že po šesti týdnech amerických náletů se irácké vládní síly jen sotva pohnuly v boji proti sunnitským extremistům z Islámského státu, který ovládá více než čtvrtinu země. Částečně kvůli tomu, že sunnitské kmeny zůstávají v pasivní," připomíná Zakaria.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Spojené státy mají určitý vliv na iráckou vládu, ale Írán ho má mnohem větší. Ši'ítské náboženské strany, které nyní vládnou zemi, byly po dlouhá desetiletí financovány Íránem. Jejich vůdci žili v exilu v Teheránu a Damašku během vlády režimu Saddáma Husajna. Když se Washington pokusil odstranit bývalého premiéra Nurího Málikího, Írán poskytl pomoc, která to umožnila. Pokud je cílem přimět iráckou vládu k tomu, aby se o moc dělila se sunnity, íránská pomoc může být velmi cenná, ne-li životně důležitá," míní expert.

"V Sýrii je strategie Washingtonu neucelená. Snaží se zničit Islámský stát a útočit na Frontu an-Nusrá a Chorasán, ale zároveň neposílit hlavního odpůrce těchto skupin, režim Bašára Asada. To je nemožné. Jakmile uvedené teroristické skupiny ztratí půdu pod nohama, armáda, která toho nejsnadněji využije, bude ta syrského režimu, nikoliv rozpadající se Svobodná syrská armáda. Jestliže existuje nějaká cesta, jak učinit tuto strategii méně kontradiktorní, je jistá forma dohody o rozdělení moci, která bude zahrnovat některé složky Asadovy vlády - například generály a velitele zpravodajských služeb. Washington ale nemá žádné kontakty ani důvěru nikoho z Asadova režimu. To však neplatí o vládě v Teheránu," deklaruje komentář.

"V Afghánistánu se zájmy Washingtonu a Teheránu vždy shodovaly. Írán stál proti Talibanu, pomáhal ho odstavit a spolupracoval se Spojenými státy na bonnské konferenci při nastolení nové afghánské vlády Hamída Karzaího. Za situace, kdy Afghánistán čelí nejisté budoucnosti závisející na křehké dohodě o rozdělení moci, íránská pomoc může být významným stabilizujícím faktorem," dodává politolog.

"Spolupráce s Íránem bude muset být pečlivě koordinována se Saudskou Arábií a dalšími arabskými zeměmi. Nyní však tyto země sdílejí s Íránem společného nepřítele v podobě Islámského státu a podobných skupin. A spolupráce neznamená sblížení; dokud nedojde ke skutečné změně v Teheránu, Írán a Spojené státy bude nadále rozdělovat příliš velké množství otázek," podotýká expert.

Vše závisí na íránském jaderném programu

"Íránský prezident Hasan Rúhání mi minulý týden sdělil, že během loňského telefonického rozhovoru s Obamou se oba shodli, že existuje mnoho oblastí, kde Írán a Spojené státy mohou spolupracovat, ale nejprve musí být ukončen jaderný problém. Požádal jsem ho, aby mi naznačil linie takové spolupráce - za předpokladu, že se podaří uzavřít dohodu o íránském jaderném programu - a on použil íránské přísloví, které zhruba říká: Nejprve se postarej o dítě, které máš, než začneš přemýšlet o dalším," píše Zakaria.

"Když se v 70. letech Richard Nixon a Henry Kissinger rozhodli, že Írán bude jedním z jejich 'regionálních policajtů', činili tak z uznání k geostrategické důležitosti Íránu, nikoliv z pouhé podpory šáhovi. Vali Nasr, jeden z předních íránských odborníků, mi sdělil, že pokud Spojené státy chtějí omezit své angažmá na Blízkém východě, musí nalézt země, které jsou stabilní, vlivné a efektivní v tom, co dělají. A jednou z těchto potenciálních zemí je Írán. Rúhání však dal jasně najevo, že vše závisí pouze na dohodě o jaderném programu," uvádí na závěr komentáře politolog.