"Apokalyptická" banda? Politolog analyzuje šílený Írán, je to vážné

Teherán je radikální, nikoliv iracionální

"A přesto ti samí kritici preferují politiku, která spoléhá na íránskou racionalitu. Trvají na tom, že alternativou pro dohodu dosaženou mezi Íránem a šesti světovými mocnostmi není válka, ale vystupňování nátlaku a požadování více záruk ze strany Teheránu. Tudíž pokud ta bláznivá, apokalyptická banda mulů bude čelit dalším sankcím, začne pod větším tlakem předvídatelným způsobem chladně kalkulovat náklady, přínosy a výnosy," uvádí expert.

"Očividně jsou dostatečně iracionální, aby přivítali jaderný Armageddon, ale dostatečně racionální, aby posoudili hospodářské tresty," cituje Zakaria text J.J. Goldberga otištěný v Jewish Daily Forward. (Podobný názor prezentoval i komentátor Max Fisher na server Vox.com.)        

"Ve své zásadní knize 'Nemyslitelné: Írán, atomová bomba a americká strategie' Kenneth Pollack pečlivě analyzoval desetiletí íránské zahraniční politiky a ukázal, že byla nejen velmi racionální, ale též obezřetná. Prosazovala se tam, kde viděla příležitost, ale ustupovala tam, kde spatřovala nebezpečí. Cituje bývalého velitele izraelských ozbrojených sil, který prohlásil, že íránský režim je radikální, ale ne iracionální," parafrázuje politolog.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.  

"Racionální neznamená důvěryhodný. Znamená to, že režim hodlá prosperovat a s ohledem na tento cíl váží náklady a zisky a řídí se podle toho. Má ale smysl položit si také širší otázku: Je Írán důvěryhodný? Jsou akce Teheránu pochopitelnou odpovědí na geopolitickou situaci? Minulý týden ve veřejné debatě v Time Warner poznamenal bývalý (americký) ministr zahraničí James Baker, že klíčem k úspěchu ve vyjednávání je obout si vyšší boty a podívat se na svět z této perspektivy," odkazuje Zakaria.   

Jako Írán by jednala každá země

"Podívejme se na mapu Blízkého východu. Ši'ítský Írán je obklopen nepřátelskými sunnitskými státy. Na opačné straně Perského zálivu leží Saudská Arábie, fanaticky protiši'ítský a dobře vyzbrojený úhlavní nepřítel. (Minulý rok byla Saudská Arábie největším dovozcem zbraní na světě.) V Iráku a Sýrii čelí Írán silným sunnitským povstalcům odhodlaným zabíjet ši'íty. To toho přidejme jadernou dimenzi. Írán má několik sousedů disponujících jadernými zbraněmi - Pákistán, Indii, Rusko, Čínu a Izrael. Írán navíc čelí aktivní opozici ze strany největší světové mocnosti po více než tři dekády. Když krátce po islámské revoluci Irák napadl Írán, Spojené státy v tichosti podporovaly Saddáma Husajna, ačkoliv proti Íráncům nasazoval chemické zbraně," připomíná komentář.

"Seymour Hersh rozsáhle informoval v New Yorker o tajné podpoře Spojených států skupinám uvnitř Íránu, které usilují nejen o svržení režimu, ale též o rozpad země. Část těchto skupin, jako jsou Lidoví mudžáhedíni nebo Džundalláh, jsou považovány za odporné teroristické sebranky. Desetiletí po roce 2001 Teherán přihlížel rozmístění 200 tisíc amerických vojáků okolo svých východních a západních hranic v Iráku a Afghánistánu. Bushova administrativa otevřeně hovořila o potřebě změny režimu i Teheránu, který označila za součást globální osy zla," deklaruje Zakaria.  

"Netvrdím, že by výše uvedená politika měla být změněna - mezinárodní politika je drsné prostředí - ale je s ohledem na tyto skutečnosti bizarní, že se Írán chová tak, jak se chová? Nebo že se snaží vybudovat jaderný průmysl, který mu může vydláždit cestu k atomové zbrani? Jednala by sekulární, hyperracionální země čelící stejnému množství hrozeb jinak?" pokládá důležité otázky expert.  

"V roce 1963 John F. Kennedy předpovídal, že do jednoho desetiletí bude na světě 15-25 států držících jaderné zbraně. Důvod, proč tehdy učinil takové prohlášení, ležel ve skutečnosti, že každá země s kvalitní průmyslovou a vědeckou základnou může jadernou technologii vyvinout. (To je také důvod, proč Indie a Pákistán byly schopné si jaderné zbraně pořídit). To platí dnes ještě více. Jaderné štěpení není nějakou převratnou technologií 21. století. Nyní je 70 let stará, součást éry černobílé televize," poukazuje odborník.    

"Kennedyho předpověď se ukázala jako nepravdivá, protože mezinárodní společenství, v čele se Spojenými státy, konfrontovalo jaderné aspiranty s nejen tvrdými náklady, ale též s přínosy. (I Muammar Kaddáfí se vzdal svého jaderného programu teprve poté, co po letech hrozeb obdržel také pozitivní podněty, aby tak učinil.) Zdá se, že lausannský rámec pro Írán tuto rovnováhu splňuje. Neexistuje žádná garance, že (íránský) nejvyšší vůdce přijme tento obchod - což nám připomněly jeho poslední vzkazy na Twitteru - ale ta nabídka ho nutí učinit racionální kalkulaci a žít s jejími důsledky," konstatuje závěrem Zakaria.   

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.