KOMENTÁŘ | Německo skončilo v posteli s Francií

Francouzský prezident Macron je u moci zhruba měsíc a během něj dal najevo, že spojenectví s Německem patří mezi jeho nejvyšší priority. Velmi rychle totiž pochopil, že s ustupující Británií mu leží moc u nohou, pokud si ovšem nerozhněvá motor evropské ekonomiky a zřejmě nejvlivnějšího člena EU současnosti – Německo. Uvědomil si, že když si ho nakloní, Evropa půjde tam, kam společně ukážou.

A čím si vlastně mladý prezident a zkušená kancléřka mohou být prospěšní? Macron je nováček velké politiky a stát se chráněncem ostřílené Merkelové je snem každého nezkušeného politika. Francie má problémy a spojenectví s ekonomicky silným a finančně stabilním Německem mu nemůže přinést nic špatného.Macron však není jen ten, který by přišel odprosit a poníženě žádat o spojenectví. Kdepak. Jeho drtivé vítězství v ten nejlepší možný čas mu dalo výjimečnou páku. Merkelová se topila. Zkušená politička vystupuje jako tvář a hlas řešení současné migrační krize a nezvládá ji. Lidé se zlobí. Lidé už mají dost. A lidé také vědí na koho za své problémy ukázat prstem – na německou kancléřku Angelu Merkel.

Pokud by vyhrála volby krajně pravicová Marine Le Pen, kancléřka by zůstala ve svém boji sama. Nenáviděná evropským lidem, opuštěná Spojeným královstvím a zavrhovaná francouzským lídrem. V září se chystá na volby a má ambice obsadit svůj úřad již počtvrté v řadě. Nebýt Macrona, byla by její snaha házením hrachu na zeď. To už snad raději odstoupit z volebního boje a neutrhnout si ostudu. Emmanuel Macron jí z této situace vytáhl. Při svém strmém stoupání k úspěchu svezl potápějící se Němku dostatečně vysoko na to, aby se mohla, byť v třeba v koalici s jinou stranou, udržet ve svém křesle.

Notující si pár totiž působí jako čerstvý a dynamický vítr do strnulé Evropské politiky. Není cílem tohoto textu hodnotit, jestli takový skutečně bude a zda bude francouzsko-německý pakt prospěšný občanům EU. Prostým faktem ale zůstává, že voličská základna to tak cítí. Nové politické spojenectví mění náladu v celé Evropě.

To, co si Macron již na začátku potichu uvědomil, říká dnes veřejně a hlasem plným sebevědomí. Na nedávné tiskové konferenci, kterou si „Mercron“ sám pro sebe uspořádal, řekl francouzský prezident: „Když mluví Francie a Německo jedním hlasem, Evropa se může pohnout kupředu.“ Jeho druhá polovička poněkud sušeji dodala: „Tato tisková konference ukazuje naše rozhodnutí nalézt řešení problémů společně.“ Zbývá otázka, který směr si nově zformovaná aliance zvolí jako „kupředu“ a jaké že to řešení vlastně nabídne. Jedno je však jisté. Tato rozhodnutí leží v ruce nejmocnějšího páru Evropy a jen málokdo se mu může postavit.