Itálie je zklamaná reakcí okolních států. Ptá se, kde je evropská solidarita

V době, kdy italští lékaři museli vybírat pacienty, kteří zřejmě nepřežijí, italské zdravotnické úřady prosily přátele a spojence Itálie o naléhavé dodávky zdravotnických pomůcek. Ve čtvrtek konečně dorazily - z Šanghaje. Letadlo China Eastern dopravilo do Itálie tým zdravotníků a 31 tun materiálu, včetně ventilátorů.

Gesto Pekingu posílilo dojem, že Evropa Itálii málo podporuje. Tento dojem posílil komunikační kiks šéfky Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeové, která ve čtvrtek naznačila, že jejím úkolem už není udržet Itálii v eurozóně.

Když Itálie požádala v rámci zvláštního evropského krizového mechanismu o naléhavé dodávky zdravotnického materiálu, žádná unijní země neodpověděla. Německo se obávalo, že samo nebude mít dost, a nejprve zakázalo vývoz roušek a dalších ochranných prostředků. Společnost 3M uvedla, že kvůli německým restrikcím nemůže italský trh zásobovat. Berlín pak exportní pravidla uvolnil, ale Rakousko potom uzavřelo hranice lidem přijíždějícím z Itálie, pokud nemohli dokázat, že nejsou nakaženi virem.

Tato odmítnutí podporují v Itálii přesvědčení, že ji její evropští přátelé opustili. Už přes deset let přetrvává v zemi dojem, že měnová unie postrádá kolektivní solidaritu a dusí růst, navíc v době, kdy je Itálie konfrontována s přílivem migrantů z Afriky a Blízkého východu. A to vedlo k vzestupu euroskeptických nacionalistů, jako je krajně pravicový radikál buřič Matteo Salvini.

"Je to jako z filmu Návrat do budoucnosti - Itálie je ponechána sama sobě," poznamenala ředitelka římského Institutu pro mezinárodní záležitosti Nathalie Tocciová. "Bylo tomu tak v případě krize eurozóny, pak migrační krize 2015 až 2016 a nyní krize kolem koronaviru. Je to pořád ta samá písnička a může mít ohromné politické důsledky."

Když tento týden rozhořčení Říma narůstalo, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se snažila Italy ujistit, že EU je na jejich straně. Přislíbila flexibilitu, pokud jde o unijní pravidla pro rozpočtové deficity a investiční fond pro boj s krizí v objemu 25 miliard eur (asi 658 miliard Kč) pro celý blok. Ale vřelá slova z Bruselu brzy zastínil vzkaz z Frankfurtu.

Lagardeová prohlásila, že úkolem ECB není "snižovat spread", tedy rozdíl mezi výnosy desetiletých státních dluhopisů italské a německé vlády, který je ukazatelem rizika mezi státními dluhy obou zemí. Milánská burza se pak propadla o 17 procent, což byl její nejvyšší denní pokles v historii.

"Itálie potřebovala pomoc a dostala políček," prohlásil pak šéf italské strany Liga Matteo Salvini. "V roce 2012 za ekonomické krize (tehdejší šéf ECB) Ital Mario Draghi nasadil nejtěžší zbraně, aby krizi uklidnil," řekla předsedkyně krajně pravicová formace Bratři Itálie Giorgia Meloniová. "Dnes jeho francouzská nástupkyně použila bumerang a svým surrealistickým prohlášením způsobila kolaps akciového trhu."

Italský prezident Sergio Mattarella se několik hodin po vystoupení Lagardeové uchýlil k netypickému prohlášení a řekl, že země v krizi očekávala "iniciativu a solidaritu, ne překážky".

Zdá se, že výroky Lagardeové zvrátily práci jejího předchůdce Draghiho, který měl klíčový podíl na obnovení důvěry v to, že Itálie může zůstat v eurozóně, když mluvila podobně jako radikální němečtí tvůrci ekonomické politiky, řekla Tocciová.

Nepomohlo ani to, že výbušné výroky Lagardeové podpořil šéf německé centrální banky Jens Weidmann.

ECB pak o den později zdůrazňovala, že je "připravena dělat více".

Ale výroky šéfky ECB ukázaly na "zranitelnost eurozóny, která plyne z křehké ekonomické situace Itálie", řekl ekonom Kenneth Wattret ze společnosti IHS Markit. K napravení ekonomických škod způsobených omezením cestování a karanténou bude zapotřebí, aby ECB financovala italský dluh nebo záchranný balíček, dodal.