KOMENTÁŘ | Sýrie? Je to daleko a vlastně tomu vůbec nerozumím...

Když si pak přečteme výsledky nějakého průzkumu, musíme mít nutně dojem, že naše informovanost se limitně blíží nule. Proniknout do složitých vztahů, rozpoznat subjekty mnohdy zaštítěné různými zkratkami, orientovat se ve jménech, které se mnohdy obtížně vysvětlují, natož aby se pamatovala, to jsou aspekty, které mnohdy vedou k mylným, nepřesným nebo zavádějícím názorům. 

Jeden z průzkumů před nějakou dobou uvedl, že nejsledovanějšími politickými oblastmi jsou krize na Ukrajině a Islámský stát. Největší počet lidí, kteří vývoj v těchto oblastech sledují, se rekrutuje z věkové oblasti 20-26 let a jde o jedince s vyšším vzděláním. Je to však do jisté míry ovlivněno prostředím, ve kterém je takový průzkum pořizován.

Měli jsme možnost při jedné společenské akci v blízkosti Prahy položit několika lidem různého věkového spektra otázku týkající se zmíněných dvou oblastí, a nejčastější odpověď zněla v duchu: "Já o tom vlastně moc nevím - je to daleko a popravdě ani moc nechápu, oč tam jde. Snad jenom ta Ukrajina by mohl být malér." Vysvětlovat, že lidé spíš řešili sucho a v jeho důsledku hrozící požáry je nasnadě.

Ale ani ve městěch, konkrétně v našem hlavním, to není jiné. Poměrně dost početný je názor, že některé články v novinách, na webových stránkách a komentáře jsou vedeny poměrně dost odborně, předpokládá se značný stupeň znalosti. Mnohdy však lidé vůbec netuší, jaká je situace a v jejich povědomí zůstávají zbytky informací zasunutých z dřívějška, podle nich je subjekt A prostě špatný, bez ohledu na nové informace. Orientace ve vztazích, zejména v otázce Islámského státu, je omezena na fakt, že to je vraždící banda, ale pokud se zeptáte na některé bližší informace, většinou tázaný vůbec neví, kdo ke komu patří.

Lidé chtějí vědět především to, co jim hrozí a odkud to přijde. Příkladem budiž krize na Ukrajině, volá se po zásadním rozhodnutí a řešení, ale pokud položíte otázku, co vlastně bylo příčinou celého konfliktu, většinou je odpovědí pokrčení ramen. Naskýtá se tedy otázka, proč je o zahraniční politiku tak velký zájem, což dokazují čísla čtenosti článků s touto tématikou.

Otázku jsme položili několika psychologům, kteří se poměrně ve velkém procentu shodli na následné eventualitě: domácí politika zabředla do situace, kdy díky svým někdy zvláštním praktikám vytrvale ztrácí důvěru. Jak uvedli někteří tázaní jedinci, než se rozčilovat tím, jaký marast je na domácí scéně, raději se podívám, co nám hrozí zvenčí.

Jeden z tázaných psychologů dokonce vyslovil velice radikální názor, že existují případy, které by se daly přirovnat k českému přísloví "smrádek, ale teploučko". Situace u nás není nijak růžová, ale pořád se tu nestřílí, nepopravuje, neunáší, takže na krizové oblasti na východ od naší vlasti se pohlíží s jistým uspokojením, že jsme na tom vlastně ještě docela dobře.

Jedním z hlavních problémů ohledně pochopení situace v inkriminovaných oblastech je i ten, že u lidí je do jisté míry zakořeněno přesvědčení, že pokud projeví v těchto otázkách neznalost, budou terčem posměchu. A tak místo aby se někdo zeptal, raději mlčí a přikyvuje. Někteří autoři článků tvrdí, že jejich význam snižují i nevhodné diskuze, které mnohdy vůbec nereagují na případné téma.