KOMENTÁŘ | Vystrčil se návštěvou Tchaj-wanu vzepřel komunistické diktatuře, oživil Havlovu odvahu

Šéf horní komory se nezalekl tuzemské ani asijské kritiky a výjezdem na ostrov ukázal, že je  reprezentantem svrchovaného, suverénního státu, jemuž žádná totalitní moc nebude nakazovat, kam má letět a kam nikoli. Právě nyní se přesvědčujeme, jak je důležité míti Miloše Vystrčila, který předvádí v přímém přenosu zapomenutý záznam, kdy země měla v demokratickém světě ohromující zvuk.

Svoboda je více než pochybné peníze a koblihy z holdingu

Zlu se neustupuje. Jakmile se člověk jednou podvolí tyranii, navždy přijde o svou svobodu. Už mu totiž neumožní vrátit se na svou cestu, na níž chce hájit demokratické principy. Místopředseda ODS Miloš Vystrčil si je toho moc dobře vědom. Proto neustoupil a odletěl na Tchaj-wan, který komunistická a nelidská Čína považuje za vzbouřeneckou provincii. Odolal zastrašování, že pokud svoji misi podnikne, asijská velmoc přestane svými investicemi podporovat domácí ekonomiku.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil ale jako vystudovaný matematik a fyzik zásadně nezmatkuje. Vše mu musí sedět a zapadat do sebe, a to nejen v rovnicích. Vše si tedy ověřuje a je mu cizí typická česká vlastnost, že jedna paní povídala, co se stane, když... Proto se obrátil na bývalého předsedu belgického Senátu Jacquese Brotchiho, který Tchaj-wan navštívil loni v květnu. A zjistil, že i když komunistická říše před cestou Belgii rovněž vyhrožovala přiškrcením ekonomiky, žádné hospodářské dopady na obchodní vztahy mezi oběma zeměmi se po vykonání návštěvy nekonaly.

V této souvislosti je rovněž dobré si připomenout, že objem čínských investic u nás není tak rozsáhlý, jak proklamovala Čína při návštěvě prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze na jaře roku 2016. Vždyť i Miloš Zeman, bezmezný obdivovatel diktátorských režimů v Rusku a Číně, dal letos v lednu najevo své zklamání, když do Pekingu vzkázal, že se nezúčastní dubnového summitu středo- a východoevropských zemí EU a Číny, známého jako 17+1, pokud velmoc u nás nezačne investovat tak, jak se zavázala. Nakonec setkání odložil koronavirus. Čeští analytici navíc tvrdí, že i kdyby se naplnily černé scénáře a Čína by přiškrtila své kohoutky, na HDP by se to projevilo minimálně.

Vystrčil, který cestou naplňuje odkaz svého přítele a předchůdce Jaroslava Kubery, jenž chtěl ostrov navštívit už dříve, ale předčasná smrt mu plány zhatila, už v minulosti řekl, že buď budeme držet své principy a hodnoty, anebo budeme počítat groše. V jeho slovech se ukrývá velká pravda. I v době, kdy celá planeta je totálně zkomercionalizovaná, je obdivuhodné, že někdo takto uvažuje. Žádné peníze totiž nestojí za to, když vám totalitní země chce ukrást svobodu a vynutit si naprostou poslušnost. Druhý nejvyšší ústavní činitel vyslal jasný signál, že v České republice ještě žijí politici, kteří nebudou plnit roli kývačů a přisluhovačů. Tento model už jsme tady 41 let měli, kdy Moskva vše diktovala a Praha musela do puntíku poslechnout. Hit skupiny Lucie Oheň, v němž se zpívá, že „Už se nechcem nikdy vracet. Tam, kde nám bylo mizerně,“ je více než aktuální.

Předseda horní komory vyzval, aby parlamentní demokracie neměnila kurz a vystupovala tak, jak bezprostředně po sametové revoluci nastavil prezident Václav Havel a ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier starší. Je smutné, že na odkaz statečného bojovníka za demokracii a svobodu, jakým byl bezesporuVáclav Havel, padá prach zapomnění. Současný režim nás totiž vede zpět před Listopad 1989, čím dál více vítězí arogance, opět se mocní dopracovávají ke svým cílům a záměrům přes zastrašování, demokracie a svoboda se pomalu odsouvá na druhou kolej. Je dobře, že Vystrčil v této atmosféře vzpomenul Havla, který patří mezi největší osobnosti moderních dějin našeho státu. Svoboda se prostě nedá vyměnit za žádné pochybné peníze či koblihy z jistého holdingu.

Ačkoli politik z ODS má pro svou misi na Tchaj-wan podporu sedmdesáti politiků z Evropského parlamentu, Spojených států, Kanady, Austrálie i dalších zemí a nedávno jej při návštěvě země za tento krok ocenil i americký ministr zahraničí Mike Pompeo, doma čelí neúprosné kritice. Vystrčilův záměr prezentovat Českou republiku jako suverenní stát, který si nenechá nic od nikoho diktovat a bude spolupracovat se všemi demokratickými zeměmi bez ohledu na to, zda si to někdo přeje, nebo nepřeje, zůstal v tuzemské politice nepochopen a téměř osamocen.

Předseda ČSSD Jan Hamáček, podle něhož jde cesta na Tchaj-wan proti zahraniční politice země, vyjádřil obavu, že Česká republika prý bude pokusným králíkem a Američané budou se zájmem sledovat, jak Čína na návštěvu zareaguje. Hamáček zřejmě zapomněl, že v srpnu Tchaj-wan navštívil ministr zdravotnictví USA Alex Azar. A poznámka o pokusném králíkovi je trefná, když ji pronese člen vlády, která v souvislosti se sílícím koronavirem v zemi, dělá v rámci opatření neustále zmatečné pokusy, které pak odvolává a mění. Není tedy celý národ oním pokusným králíkem ze strany vlády, pane Hamáčku?

Humanitarní pomoc na jaře nepřiletěla z Pekingu, ale z Tchaj-peje

A když už se ozývá vláda i pilně rehabilitující prezident Miloš Zeman a hovoří o politice jedné Číny, bylo by fajn zdůraznit a připomenout si, kdo nám pomohl, když se do České republiky zakousla na jaře koronavirová pandemie. Čína to nebyla, vážení. Z její strany šlo jen o tvrdý byznys, za který jsme draze zaplatili a kabinet Andreje Babiše přitom na letišti velmoci poklonkoval a připomenul doby, kdy Gustav Husák s ostatními členy ÚV KSČ vášnivými soudružskými polibky vítal sovětského diktátora Leonida Iljiče Brežněva. Skutečnou humanitární pomoc předvedl a přivezl naopak Tchaj-wan, který jarní vlnu infekce zvládl bravurně. Za svoji zásilku z metropole Tchaj-pej nechtěl žádné peníze, zatímco Peking hned inkasoval, a Poslanecká sněmovna, v níž má převahu vládní koalice, neschválila z ustrašenosti před velkým čínským bratrem ani oficiální poděkování ze strany vlády ostrovní zemi.

Rozhodnutí šéfa Senátu odletět na Tchaj-wan slouží pro mladou generaci jako ukázkový příklad toho, jak se ve světě žilo za studené války. Čína, která považuje Tchaj-wan za jednu ze svých provincií a hrozí mu vojenským zásahem v případě vyhlášení nezávislosti, tvrdí, že za misí stojí Američané. Něco podobného jsme neustále slýchali od Února 1948, kdy bolševici sprostě a protiprávně ukradli národu svobodu. Za vzor může například posloužit mandelinka bramborová, označovaná dle ideologie za amerického brouka. Komunistická propaganda využila její šíření na startu studené války k propagandistickým útokům proti Západu. Hmyz, který napadal na polích bramborové listy,  měl být na naše území šířen prostřednictvím mraků, větrů, ale také záškodnickými agenty, a to kvůli tomu, aby imperialisté Československo vyhladověli. Nyní podobnou, nesmyslnou a dezinformační rétoriku šíří čínská rétorika.

Navzdory varování vládních politiků, že s Vystrčilem žádní podnikatelé do Tchaj-peje neodletí, neboť by si tak zkomplikovali obchodní vztahy s Čínou, je naštěstí realita jiná. V devadesátičlenné delegaci je téméř čtyřicet tuzemských byznysmanů a kdyby byla větší kapacita letadla, jistě by byl počet ještě vyšší. Obchodníci si totiž až moc dobře uvědomují, že Tchaj-wan disponuje čtvrtou nejinovativnější ekonomikou na světě a ostrovní stát, jež může pomoci při restartu domácího hospodařství, touží po českých vědcích. Navíc v České republice tamní firmy už vytvořily kolem 24 tisíc pracovních míst.

Nejde však jen o obchod, představitelé ostrovního státu vysoce oceňují, že statečný ústavní činitel přiletěl podpořit demokracii a svobodu. Tchaj-wan, ačkoli funguje od roku 1949 de facto nezávisle, má vlastní vládu a demokratické zřízení, si vždy váží, když se najde někdo, kdo dá návštěvou najevo, že mu Čína rozhodně strach nenahání a nenechá se jí ovlivnit. Plánované předání medaile za parlamentní demokracii předsedovi Senátu není tedy jen prázdným hostitelským gestem.

Miloš Vystrčil předvádí v přímém přenosu zapomenutý záznam, kdy země měla v demokratickém světě ohromující zvuk a těžila z respektu odvážného Václava Havla. Je dobře, že jeho odkaz nezapadl do dějepisu zapomenuté kapitoly a má svého pokračovatele v podobě politika, jemuž hrdost a charakter nejsou cizí. Vystrčil ukazuje, že odvaha je pořád nutná. Vzepřít se totalitě, diktátorství i tyranii je stále cenné a obdivuhodné, i když není rok 1980 ale 2020. Anebo právě proto, že je letopočet 2020, kdy demokracie a svoboda bohužel začíná v České republice zase prohrávat...