Na plzeňské náměstí se dnes po 77 letech přeneseně vrátili američtí vojáci

Lidé dnes na centrálním náměstí poslouchali swing, tancovali a na velkoplošné obrazovce sledovali dobové fotografie desítek amerických osvoboditelů, k nimž byly namluvené jejich vzpomínkové příběhy. Na počátku večera zaznělo, že jich při osvobozování zemřelo na západě Čech asi 120. Na dnešní večer dorazili také veteráni a jejich rodiny. Dnes se byli podívat na Armádu ČR v Lobzích a prohlíželi si vojenské kempy. V neděli v konvoji pojedou v džípech a v čele bude stát na tanku 98letý George Thompson.

"Jsou tu opravdu desetitisíce lidí v ulicích. Je tu i hodně cizinců, překvapilo nás dost Francouzů, je tu samozřejmě hodně Ukrajinců a jsou rádi, že je nějaká oslava svobody. Snažíme se jim to průběžně vysvětlovat a rozumí tomu," řekla vedoucí marketingu města Jana Komišová. Na večerní slavnosti se podle ní sešlo na náměstí přes 3000 lidí, už odpoledne bylo plné při koncertu Plzeňské filharmonie.

"Dorazili jsme (v květnu 1945) do Plzně a rozestavěli tanky do kruhu na volném prostranství. První seržant nám oznámil, že válka skončila," citoval komentář z velkoplošné obrazovky vzpomínky vojáka Erika O. Petersena. Sundali si boty a přespali ve spacácích. Na druhý den na ně seržant hvízdl. Zvedl hlavu a uviděl asi 100 žen s tácy plnými jídla. "Jedna z nich mi teplou žínkou omyla obličej a ruce a další mi položila do klína talíř se šunkou, jedna mi nalila kávu a jedna dokonce podpírala záda. Tak vděční byli zdejší obyvatelé," uvedl po osvobození Petersen.

Všichni z obrazovky vzpomínali na vítání, na hudbu, tanec a hlavně na radost ze svobody, kterou Plzeňané vyjadřovali. Podle Samuela Roye Hodgese dostali vojáci v Paříži rozkaz Česko osvobodit. Po dlouhé cestě hráli na mandolínu, kytaru a housle i při jízdě na tancích cestou přes města. "A místní děvčata tančila v ulicích," uvedl.

Charles MacDonald ve vzpomínkách uváděl, že jak se jednotky přibližovaly ze Sudet směrem k Plzni, zaznamenávaly změnu v postojích obyvatel. Namísto bílých kapitulačních vlajek se objevovaly červenomodrobílé vlajky. Lidé váhavě mávali za zavřenými okny. "A pak náhle vojákům vyšel vstříc jásající dav nadšených Čechů mávajících vlajkami. Projeli jsme Sudety do skutečného Československa. A civilisté v hustých řadách lemovali ulice. Bylo to znovu jako v Paříži, stejně rozjásané tváře," uvedl. Podle kapitána MacDonalda lidé v Plzni volali "Nazdar, Nazdar", vozy jednotek pokryly květiny a mladé dívky i starší ženy k vojákům přibíhaly s polibky.