KOMENTÁŘ | Nenasytná Česká pošta? Státní moloch osekat, služby zachovat

Předvádí nám ministr vnitra Milan Chovanec v posledním roce docela zajímavé tanečky. Tedy přesněji řečeno, co se týče České pošty. Nejdříve se zapřísahá, že nebude zrušena ani jedna pobočka. Pak zkoprnělému národu sdělí, že na zachování tohoto počtu poboček je poště nutné ročně dávat skoro miliardu. Ze státního rozpočtu, tedy z daní nás všech. Pak se opět oživí myšlenka jakéhosi fondu, do něhož by přispívaly všechny soukromé firmy podnikající v poštovních službách. Fond má sloužit ke krytí ztrát české pošty, vzletně se nazývá pokrytí nákladů veřejné služby, kterou musí pošta ze zákona zajišťovat. V podstatě se jedná o dopisy, neboť v doručování balíků je už opravdu pořádná konkurence.

A aby toho nebylo dost, tak milá Česká pošta své služby zdražila. A to v některých případech dost výrazně. Poště prostě ubývají zákazníci, a tak je nutné zdražit. Trochu to připomíná věčný evergreen vodáren: když lidé vodou šetří a spotřeba klesá, musíme zdražit. Máme přece spoustu nákladů, které na množství spotřeby nezávisí. Ale pošta si za mnoho svých problémů může sama. Měla velkým zákazníkům nabídnout konkurenční podmínky a soukromé firmy by si škrtly o mnoho méně.

Naprosto souhlasím s tím, že poštovní služby jsou důležité a hlavně musí být dobře dostupné. I v malých vesničkách, kde lišky dávají dobrou noc. Musí to však zajišťovat Česká pošta v současné podobě? S pobočkami, k jejichž návštěvě si zejména na vesnicích musí lidé brát v práci volno?

Nemusí. Naši politici se rádi ohánějí, že toto či toto dělají v zahraničí a funguje to. Že by ministr financí Andrej Babiš nedokázal ve státní kase vyškrábat nějaký tem milion, z něhož by se zaplatila cesta příslušných pracovníků do zemí, lze pošta funguje trochu jinak? Kde na deset milionů obyvatel nepotřebují přes tři tisíce poboček státní pošty?

Příklady jsou. Co do počtu obyvatel srovnatelné Belgii stačí poboček 670, srovnatelné rakouské dokonce jen 550. Včetně rozsáhlých horských území. Kde nejsou vlastní pobočky, tam jsou franšízy. Obchody, restaurace, úřady. O Německu ani nemluvě, německá pošta jede skoro výlučně pomocí franšíz. A funguje to.

Že by zejména naši venkovští malí obchodníci či hostinští neměli zájem? Ale měli. Lidé šetří na všem a obchodníci ztrácejí tržby. Hospodští štamgasti také rapidně ubývají, raději si svoje pivo koupí v obchodě a zkonzumují doma. A pokud bude v těchto malých hospodách i zákaz kouření, tak aby majitelé zavřeli krám. Jistě by rádi uvažovali o dalším zdroji příjmů. Je to pro ně výhodné – materiál a know how dostanou, sami poskytnout prostory a zajišťují provoz. Jen je třeba najít k sobě cestu. Zákazníci by sice s dopisem nechodili na poštu, ale třeba do místního obchodu, ale často místo pěti dnů v týdnu šest nebo dokonce sedm. Jen si zvyknout. Však ony dnešní pobočky pošty už občas vypadají jako místní koloniální obchody.

Ono asi našim politikům jde o něco jiného. O své dobré bydlo. Česká pošta pro ně znamená kromě jiného přes 30 tisíc možných hlasů ve volbách. A takové množství už za nějaké ty tanečky stojí.