ROZHOVOR | Marie Terezie a její úhlavní nepřítel? Osobně se nikdy nesetkali

Marie Terezie bývá někdy nazývána „císařovnou“. Náležel jí tento titul?Marie Terezie byla manželkou císaře (Františka Štěpána Lotrinského), tedy by správně měla být nazývána jako „císařová“, což se ovšem v češtině nepoužívá. Jako „císařovna“ se tedy běžně označují v češtině všechny manželky císařů, stačí vzpomenout na Alžbětu/Elišku Pomořanskou, manželku Karla IV. Hlavou Svaté říše římské mohl být od počátku pouze muž.

Korunovační řád vydal Karel IV. ve 14. století. Byl v případě korunovace Marie Terezie dodržen, nebo došlo k „barokním změnám“?K úpravám korunovačního ceremoniálu došlo už během 16. století, ale pouze v drobnostech. Korunovace Marie Terezie byla výjimečná spíše tím, že byla korunována žena, tedy došlo v některých momentech během obřadu k „fúzi“ korunovačního ceremoniálu králů a královen (např. v momentu pomazání).

Další změny byly spíše politického charakteru, protože na obřadu chyběla řada představitelů českých zemí, kteří předtím holdovali Karlu Albrechtovi, včetně pražského arcibiskupa. Samu korunovaci provedl olomoucký biskup. Naopak byla přítomna početná delegace z Uher.

Jaký vztah měla Marie Terezie k Čechám? Přeci jen část šlechty ignorovala pragmatickou sankci a dala přednost vzdorokráli Karlovi VII. Bavorskému... Marie Terezie měla dobrý vztah ke všem svým zemím, což souviselo s její úlohou dědičné panovnice i s představou o „matce (těchto) zemí“ (Landesmutter). K českým zemím však nad rámec této „panovnické povinnosti“ příliš nepřilnula. I když s postupujícím časem se počáteční zklamání z české politiky vytrácelo, myslím, že na ně nikdy nezapomněla.

Jak bolestivá byla pro habsburskou monarchii ztráta většiny Slezska? Velmi. Slezsko bylo ekonomicky opravdu silné a kromě Čech a bezprostředního okolí Vídně se mu nemohla rovnat co do hospodářského významu žádná jiná provincie habsburského soustátí. Byli zde obchodníci s kontakty do západní Evropy a dokonce do Ameriky, rozvinutá výroba sukna i plátna apod.

Také se jednalo o obrovské území s množstvím obyvatel (potenciálních rekrutů a daňových poplatníků). V neposlední řadě to byla ztráta symbolická, jednalo se o korunní zemi od 14. století, tedy o rozrušení územní integrity českých zemí.

18. století je dobou osvícenského absolutismu. Jak moc byla Marie Terezie pokroková? Marie Terezie si uměla vybrat spolupracovníky, z nichž mnozí byli čistokrevnými osvícenci (Václav Antonín z Kounic). Sama byla spíše konzervativního založení, jak v politice, tak v osobním životě, což lze pozorovat zejména v častých konfliktech se synem Josefem. K většině reforem byla donucena spíše okolnostmi než svými rádci, kteří na tíživou situaci monarchie navrhovali osvícenské recepty.

Traduje se, že to byla Marie Terezie, kdo zavedl povinnou školní docházku. Opravdu je tomu tak?Marie Terezie vydala 6. prosince 1774 Všeobecný školní řád, kterým definovala to, co se stalo povinné až roku 1789. Jednalo se o docházku do školy v trvání 6 až 7 let pro děti od šesti do dvanácti. Také definovala to, co se mají děti učit (trivium) a že se má jednat o vzdělání státní (triviální školy měly být zřizovány obcemi).

Marie Terezie si uvědomovala, že ještě nejsou dostatečné kapacity, aby mohla školní docházku nařídit jako povinnou nehledě na fakt, že by ji šlo jen velmi obtížně vymáhat.

Které tereziánské reformy se minuly účinkem a proč?Každé reformní dílo je do značné míry sledem pokusů a omylů. U tereziánských reforem však k vyloženému krachu nedocházelo v takové míře, jako u některých smělých projektů jejího syna Josefa. Tereziánské reformy vycházely z aktuální potřeby a navazovaly v duchu konzervativní tradice na předchozí vývoj.

Velmi dramatický vývoj prodělala například soustava centrálních úřadů. Např. ke zrušení předimenzovaného Directoria in publicis et cameralibus došlo mimo jiné také proto, že koncentrovalo ve svých rukou příliš velikou moc a jeho úředníci prostě nestíhali rozsáhlou agendu. Osvícenství občas kladlo na výkonnost člověka příliš velké požadavky a neuvědomovalo si, že má jedinec docela daleko k neustále prosazovanému ideálu „člověk = stroj“.

Jak se za Marie Terezie žilo obyčejným poddaným? Revolty byly a se sedláky u Chlumce to nedopadlo zrovna dobře.Situace poddaných se lišila panství od panství, a to po celou dobu raného novověku. Záleželo tedy na povaze a schopnostech vrchností nebo jejich vrchnostenských úředníků, kteří byli dost často klíčovými osobami pro správu poddanských záležitostí. Novinkou byl postupující dohled státu nad těmito úředníky a dokonce i nad vrchnostmi samotnými; některé byly dokonce potrestány státem za útlak vlastních poddaných.

Ke zhoršení situace na venkově vedly však častěji jiné důvody než nelidské zacházení ze strany vrchnostenské správy: živelní katastrofy, epidemie, neúroda. K selskému povstání roku 1775 pak vedla kumulace všech těchto nepříznivých faktorů. K nim lze připočíst i přehnaná očekávání především venkovských elit (rychtářů) ohledně vydání tzv. zlatého patentu, jímž měla císařovna zcela zrušit poddanství a robotu.

Toleranční patent vydal až Josef II. v roce 1781. Jak tolerantní byla Marie Terezie, pokud jde o jiná vyznání než katolictví?Marie Terezie byla zbožná katolička. Nepochybovala o tom, že právě katolické vyznání je jediné pravé. Vítala tudíž jakoukoli příležitost, jak pomoct rozšíření katolicismu. Vztah k nekatolíkům byl tedy z jejího pohledu vztah k lidem, kteří se mýlí. Ty je potřeba především vzdělávat v pravém přístupu ke křesťanství.

Zásadní změna, kterou lze sledovat již za vlády otce Marie Terezie Karla VI., je však ve vztahu mezi státem a církví. V tomto bodě prosazovala nadřazenost státu nad církví a jejími institucemi, což lze pozorovat například v oblasti vzdělávání.

Jak zdatná byla Marie Terezie v zahraniční politice? Lavírovat mezi Pruskem, Ruskem, Francií, Anglií, rozdrobenou Svatou říší římskou a Itálií patrně nebylo lehké.Opět platí, že na zahraniční politiku měla velmi dobré odborníky, především Kounice. Polovina 18. století je stále ještě obdobím, kdy zahraniční politiku dělají především šlechtici-diplomaté a k osobním setkáním monarchů téměř nedochází.

Je zajímavé, že se Marie Terezie nikdy nesetkala osobně se svým úhlavním nepřítelem, tedy Fridrichem II., a to na rozdíl od svého syna Josefa. To však nevylučovalo osobní vztahy mezi Marií Terezií a řadou evropských panovníků a panovnic, s nimiž si intenzivně dopisovala (např. s ruskou carevnou Alžbětou Petrovnou). Velký význam měla také síť jejích dcer, porůznu provdaných do různých panovnických rodin (známá je její korespondence s dcerou Marií Antonií – Antoinettou…)

Děkujeme za rozhovor.