Ústavní soud se zastal uprchlíků z Kosova: V Bělé byli zadržováni protizákonně

"Není možné omezit osobní svobodu nebo někoho zbavit osobní svobody bez zákonného podkladu," řekl dnes novinářům soudce Jan Filip. Nutnost přesného zákonného vymezení vážné hrozby útěku zdůraznil letos v březnu Soudní dvůr EU.

Podobné porušení práv lze spatřovat také u dalších uprchlíků zajištěných před rokem 2015 podle téhož evropského nařízení. Pro rodinu z Kosova dnešní nález teoreticky znamená možnost požádat o odškodnění za omezení osobní svobody. "Ale musíme vycházet z toho, že se tady bude přihlížet právě k té situaci, že oni porušili všechny předpisy, které tady byly, ale my jsme zase neměli podklad je zadržet, i když jsme měli nejlepší vůli plnit nařízení EU," uvedl Filip.

Soudce poukázal na to, že policie v případu Kosovanů postupovala v podstatě správně, poukázala na racionální důvody k obavám z útěku. Kdyby totožně jednala dnes, chyba by to nebyla. V roce 2014 ale pro zajištění scházel zákonný podklad. Právní zástupce cizinců se vyhlášení nálezu nezúčastnil, povědomí o nynějším místě pobytu Kosovanů ÚS nemá.

Délka zajištění v Bělé-Jezové sice nebyla podle soudců optimální, neprokázalo se však nelidské, kruté či ponižující zacházení. V situaci, kdy otec porušil právní předpisy, opustil zemí, kde požádal o azyl, a po zajištění v Česku chtěl zůstat pohromadě s dětmi, už bylo každé řešení špatné, konstatoval v nálezu ÚS.

Muž se tříletým a šestiletým dítětem v roce 2014 přešli srbské hranice. V Maďarsku je zadrželi, podali tam žádost o azyl. Následně ale vyrazili vlakem směrem do Německa. Cesta skončila po kontrole na břeclavském železničním nádraží. Policie rozhodla o zajištění otce a později o jeho předání do Maďarska podle takzvaných dublinských nařízení. V Bělé-Jezové byl i s dětmi od 16. března do 5. května 2014.

Kosované se proti rozhodnutí o zajištění neúspěšně bránili u Krajského soudu v Brně a následně u Nejvyššího správního soudu (NSS). V ústavní stížnosti poukazovali na délku zajištění i nedobré podmínky pro děti v Bělé-Jezové. Stížnost zmiňovala také psychické dopady na život rodiny, jako přiměřenější alternativu uváděla umístění v přijímacím středisku pro žadatele o azyl v Zastávce u Brna.

Advokát Kosovanů Filip Schmidt označil dnešní nález na částečný úspěch. Zvažujeme další právní kroky, uvedl. Podle Fóra pro lidská práva se ÚS nevyslovil k porušení zákazu špatného zacházení. Při tom podle rozsudků Evropského soudu pro lidská práva i zajištění rodiny po dobu sedmi dnů znamená špatné zacházení ve vztahu k dětem.

"Abychom neporušovali základní práva těchto dětí, musíme již nyní vytvořit dostupné alternativy k detenci, tedy prostředí, kde rodiny budou moct počkat bez zbavení osobní svobody, dokud se nevyřeší jejich návrat nebo přesun do jiné země EU,“ uvedla právnička Fóra pro lidská práva Šárka Dušková.

Nejvyšší správní soud už v roce 2015 v jiné kauze podal k Soudnímu dvoru EU takzvanou předběžnou otázku, jež měla vyjasnit oprávněnost zajišťování migrantů za situace, kdy české právo tehdy nedefinovalo objektivní kritéria vážného nebezpečí útěku. Otázka se týkala právě cizinců, kteří mají být podle dublinských nařízení přemístěni do jiného státu unie k posouzení jejich žádosti o azyl.

Letos Soudní dvůr EU rozhodl, že členský stát není oprávněn zajistit žadatele o mezinárodní ochranu za účelem řízení o přemístění do jiného členského státu, pokud nevymezil ve svém zákoně objektivní kritéria umožňující posoudit existenci nebezpečí útěku. Pokud zákonné vymezení chybí, je sporná část nařízení neaplikovatelná.

V mezičase se již do českého zákona o pobytu cizinců dostalo přesnější vymezení kritérií. Za vážné nebezpečí útěku se zejména považuje, pokud cizinec pobýval na území státu neoprávněně, vyhnul se již dříve předání do jiné země, pokusil se o útěk, vyjádřil úmysl nerespektovat pravomocné rozhodnutí o přemístění do jiného státu, případně je takový úmysl zjevný z jeho jednání.