GLOSA | Události Petra Nutila: Jaroslav „Rakovina“ Dušek, podvody Penamu a Barbenheimer

Přesvědčil se o tom třeba herec Jaroslav Dušek, když se v rozhovoru pustil do tématu rakoviny, a prohlásil, že je to volba lidí, kteří nenávidí život. Už jste ten blábol asi všichni četli. Jestli se vás osobně, nebo někoho z vašeho okolí tahle nemoc týkala nebo týká, asi jste právem naštvaní. Přál bych panu Duškovi, aby tyhle svoje moudra někdy zkusil jít vyprávět na dětskou onkologii, například. Ale k tomu podstatnému.

Právo plácat ve veřejném prostoru libovolné bláboly máme všichni, ideálně o věcech, o kterých toho víme asi tolik, co pan Jaroslav o rakovině. Onkologické onemocnění a boj s ním je brutální zásah do tělesné integrity a rodinných vztahů. Lidé, kteří trpí jakoukoli formou rakoviny, potřebují maximální možnou míru podpory, a obviňovat je v jejich zranitelnosti z toho, že to je jejich volba, je fakt na facku. Stejně jako v nich vzbuzovat pocit, že odmítání léčby a ignorace prevence je ok. Protože říkat podobné věci jako pan Dušek je prostě hloupé. Udělat ze sebe veřejně pitomce je v pořádku, ale rozhodně není nutné u toho urážet a obviňovat trpící lidi.

Přesvědčil se o tom třeba i novinář Deníku N Filip Titlbach, který napsal o tom, že některé návštěvníky hudebního festivalu Colours of Ostrava ostraha nechtěla vpustit kvůli částem oblečení nebo jiným předmětům v duhových barvách. Duha, LGBT, chápete, to je podle někoho z ochranky ideologická propagace, něco jako hákový kříž, žejo. Organizátoři festivalu se proti tomu tvrdě ohradili, nicméně i tak tato zpráva ve velkém rezonovala na sociálních sítích, kde byla označována za „nechutnou prasárnu“, například. 

Obě tyhle kauzy si užily pár desítek hodin na výsluní a obě skončily jako dobře rozježděný výkal robotickým vysavačem. Ani jedna z nich nepřinesla nic zajímavého, podnětného, nebo nedejbože užitečného, naopak po nich jako skoro po všem podobně podstatném zbyla jen taková divná pachuť. A protože leckterá média, stejně jako čtenáři, žijí jen a pouze z algoritmicky předžvýkaného obsahu a jsou závislá na lajcích a klikancích, moc prostoru nezbylo pro ty skutečně podstatné věci. 

Třeba jako to, že se ve Sněmovně řešila a řeší důchodová reforma, tedy věc, která má potenciál ovlivnit tuhle zemi na dlouhá desetiletí dopředu. 

Nebo třeba to, že Putin zatrhnul obilné dohody, které umožňovaly i přes pokračující boje na Ukrajině vyvážet ukrajinské zemědělské produkty z přístavů v Černém moři. Tenhle krok může docela dobře způsobit celosvětový rapidní nárůst cen potravin.

Taky vyšel čerstvý volební průzkum, mapující aktuální voličské nálady v zemi. A není to hezké pokoukání. Bez ANO by teď nevznikla žádná vláda. Lidovci míří k další klinické smrti a ani jiné „demokratické“ strany si nevedou zrovna fanfárově.

Pekařská skupina Penam ze svěřenského fondu expremiéra Andreje Babiše dostala od slovenského antimonopolního úřadu půlmiliardovou pokutu za utajené nákupy podniků. Tak ještě že tenhle borec má centrálu v Čechách a tady mu nikdy nic takového (zjevně) hrozit nebude. Což mi připomíná, že celá ta tak halasně vyhlašovaná de-agrofertizace, slibovaná současnou vládou, nějak vyprchala a není po ní ani vidu, ani slechu. Ale chápu, i vzhledem k výše popsanému, komu by se chtělo nějak štvát budoucího koaličního partnera, že. 

A ke kultuře. Na plátna nejen českých kin vtrhl Barbenheimer. Tedy dva filmy, které tak trochu matou tělem. Ten první instatní úvod do feminismu, zabalený jako celovečerní reklama na růžový svět panenky Barbie. Nic proti tomu, nakonec barbíny dneska koupíte i na vozíčku nebo s protézou, v plnoštíhlé verzi či různých barvách pleti, tak nakonec proč by tenhle kus plastu nemohl trošku zabojovat i s patriarchátem, žejo. 

Druhý se věnuje Robertu Oppenheimerovi, otci prvních atomových bomb, jež v roce 1945 vymazaly z povrchu zemského dvě japonská města – Hirošimu a Nagasaki. A přestože byste mohli čekat válečný biják, v reálu jde o konverzační drama o morálních hodnotách. A naprosto strhující.

Tak, a to je pro dnešek z Událostí PN vše. Jestli vám tam něco chybělo nebo přebývalo, tak se omlouvám, ale já ten týden prostě viděl takhle. Sorryjako.