Absurdní smlouvu uzavřel Miroslav Etzler se svým sluhou. Co se v ní píše?

V ošuntělém hotelu Rezidence sedí stálý a notně senilní rezident (Miroslav Etzler), který touží buď získat práci v Hollywoodu a podmanit si tak kulturní branži, nebo zemřít. Jeho osud má v tomto ohledu na výběr, neboť tomuto sedmdesátiletému staříkovi samotnému už je vše tak nějak ukradené.

Náplní jeho dnů jsou filosofické debaty se sluhou, který však zemřel, a on si teď musí zvykat na nového portýra (Karel Zima). Společně dlouze přemítají nad světem a slovy, vzájemně se špičkují, až jejich debata sklouzne k uzavření smlouvy. Smlouvy, ve které si scénárista najímá svého vlastního vraha.

Když se smrt nedostavila sama, je tedy rozhodnutý se jí vydat naproti. Jenomže uzavření smlouvy, že jej sluha do týdne zavraždí, mu najednou až neuvěřitelně dodalo chuť do života. Silácká rozhodnutí ostatně dopadají i v normálním životě podobně – vyvolají v člověku naprosto odlišný pocit, než jaký původně očekávali.

Život starého scénáristy se tím výrazně promění a začne lpět na životě, což sluhovi poměrně komplikuje situaci, ale zároveň se i nesmírně baví tím, že nahání strach člověku, kterému by měl podle sociálního postavení sloužit. Nudný život v hotelu Rezidence se tak změní, pobyt v něm už není cítit zatuchlinou, ba naopak - začne rychle utíkat. Sluha je v očích nejstaršího rezidenta všehoschopný.

Na scéně se toho sice tolik neodehrává, neboť ve většině času sešlý scénárista sedí ve svém křesílku a popíjí alkohol a kolem něj přechází sluha, ale v dialozích se toho odehraje až nepředstavitelně mnoho.

V komedii Smlouva Miroslav Etzler hraje bravurně roli otráveného staříka, který vyvolává dojem, že nese veškeré lidské vědění, což krásně dokresluje jeho gestikulace a grimasy. Ačkoli role sluhy Karlu Zimovi nenabízí tak bohatovou škálu grimas a gestikulace, v jeho podání je jasně patrná postupná proměna charakteru portýra. Nejprve má děj jasně v rukou starý rezident, postupně otěže ovládá sluha. 

Ve hře jsou momenty plné klidu, filosofování, ale také napětí, kdy se začneme ztrácet v tom, co vlastně je pravda. Takový pocit z příběhu přetrvává do konce představení od podepsání oné smlouvy, a to přestože se divák u hry baví. Pod precizním skloubením napětí, humoru a absurdity je podepsaný režisér Petr Kracik. 

Autorem této tragikomedie je polský dramatik Sławomir Mrożek, který položil základy polskému absurdnímu dramatu, ve kterém se drží životní reality. Absurdita se zrcadlí i ve hře Smlouva, která nabízí prvky absurdity ve filosofických dialozích mezi scénáristou a sluhou, ale i ve vývoji situace.

Nejbližší repríza je naplánovaná na pátek 31. října. Další pak proběhnou v pražském Divadle v Rytířské 8. a 18. listopadu a 4. prosince.