Divadlo Židle si zahrává s cenným Fillovým obrazem

Působí v pražských Kobylisích, konkrétně v Domě dětí a mládeže Spirála. Jeho název zní Divadlo Židle a na otázku, proč právě tento titul, přichází odpověď: „Židle je jedním ze základních symbolů amatérského divadla“. Můžeme dodat, že většina takových souborů nemá skladovací prostory, proto právě ona židle coby základní jevištní prvek.

Nejnovější představení tohoto souboru se jmenuje Zátiší s loutnou s podtitulem „Nikdy neříkejte exekutorovi, ať jde dál. On totiž vchází bez vyzvání. Jeho autorem je Jaromír Břehový a soubor ho v těchto dnech v premiéře právě ve Spirále uvedl. Při té příležitosti nám režisér souboru Jiří Čech řekl několik slov.

Můžete nám na úvod přiblížit soubor jako takový?

Jde o vícegenerační amatérský soubor, který jsem s dvěma kamarády založil. K němu se postupně připojovali další přátelé a kolegové z práce (jsem totiž sám do jisté míry od „fochu“) až vznikl zhruba patnáctičlenný spolek. Je vysloveně na amatérské bázi, nikdo nemá žádnou divadelní školu, konzervatoř DAMU, scházíme se ve svém volném čase, po práci.

Jak dlouho už Divadlo Židle existuje?

Založeno bylo na konci roku roku 2005, takže vlastně jedenáct let. Za tu dobu se pochopitelně několik členů vystřídalo, ve všech případech zůstal jejich přístup k divadlu v rámci ochotnického hraní. Lidé, kteří od nás odcházeli, měli spíš důvody rodinné, narodily se jim děti a nemohli se z časových důvodů tolik věnovat naší činnosti.

Jak častá jsou vaše představení?

Nehrajeme pravidelně, ale v průměrů máme deset až dvanáct představení během sezóny, to jest od září do června.

Máte v repertoáru jen jednu hru, nebo je jich více?

Máme jich více, v průměru to jsou zhruba tři. Konkrétně v tuto chvíli vedle Zátiší s loutnou hrajeme ještě od Karla Poláčka Otec svého syna aneb Vše pro firmu a zdramatizovali jsme šest povídek Karla Čapka, které hrajeme v jednom představení.

Zátiší s loutnou hrajete v neděli 26. března a následně pak 4. dubna. Co byste o té hře řekl, jak byste na ni nalákal diváky?

Je to hra o třech sestrách v důchodovém věku, které zdědí vzácný obraz od Emila Filly, ale situaci zkomplikuje příchod exekutora, který kvůli dluhům dcery jedné z nich zabavuje majetek. Pochopitelně neprozradím, jak to dopadne, jen naznačím, že jde o boj několika stran a snahu z nepříjemné záležitosti nějak vyklouznout. Pokud chcete vidět, jak to dopadne, přijďte se v neděli do Spirály podívat v 16:00, případně v úterý 4. dubna od 19:30.

Samotná hra je postavená na sedmi postavách a je spíše slovní přestřelkou než akcí nabitým představením. Poznáváme v ní charaktery tří dam, které se po odchodu do důchodu poslední z nich musí vyrovnávat s obtížnou finanční situací a ještě problematickou dcerou jedné z nich, díky jejímuž administrativnímu pobytu navštěvuje rodinu exekutor. Humor je do jisté míry postaven i na jejich původu – matka, která třem dcerám odkázala Fillův obraz, je emigrantka z Podkarpatské Rusi. Nejsou proto překvapivé dějové zvraty a v některých případech i intriky na úrovni vydírání. K němu nemá daleko ani jediná mužská postava ve hře.

Bližší informace o hrách i souboru samotném naleznete na stránkách www.divadlozidle.cz.