Po těžké nemoci zemřel herec Marek Ronec

Ačkoli se Marek Ronec původně vyučil dřevorubcem, této profesi se téměř nevěnoval, neboť brzy dostal příležitost uplatnit svůj přirozený herecký talent na jevištích mnoha českých divadel, kde odehrál 61 rolí.Dětství a mládí prožil společně se sourozenci v Mostě. Po smrti rodičů, kteří zemřeli velmi brzy, mu rodinu do jisté míry nahradil amatérský soubor v Neprakta klubu v Mostě, kam ho přivedl kamarád. Svět divadla ho okouzlil a stal se mu osudovým pro jeho další životní kroky. Několikrát hereckou profesi opustil, ale znovu se k ní vracel, neboť divadlo pro něho nepřestalo být přitažlivé. Nejprve pracoval jako kulisák v Městském divadle Most, poté se ucházel o angažmá v několika oblastních divadlech. Nakonec uspěl v konkurzu do Státního divadla Zdeňka Nejedlého v Opavě, kam na počátku roku 1986 nastoupil. Mimo jiných zde byl jeho stěžejní rolí Yossarian v inscenaci Hlava XXII v režii Miloše Horanského. Právě s ní hostoval soubor v roce 1989 na přehlídce v Olomouci. Tam svým hereckým výkonem zaujal vedení Činoherního studia Ústí nad Labem a ještě téhož roku přijal nabídku k nim do angažmá. Jeho první rolí byl Pedrolino v Zeyerově Staré historii. K nejvýznamnějším rolím ústecké éry však bezesporu patřil Sloane ve hře Joe Ortona Pozvání pana Sloana, Aljoša v Bratrech Karamazových či Herbert ve Frankovi V. Jeho poslední rolí v Rokoku byl Guvernér v inscenaci Pod jižním křížem režisérky Kateřiny Ivákové. V mezidobí spolupracoval s mnoha scénami, včetně pražského Národního divadla (Kabát ve Švejkově vnukovi, 2002). Dále si zahrál například na Pražském hradě roli Lennoxe v Macbethovi, v Divadle v Řeznické Lužina ve Zločinu a trestu, v divadle Globe v Morávkově režii ztvárnil Lorda Hastingse v Richardu III., v karlovarském divadle hostoval jako Mefisto v Goethově Faustovi a Markétce. Svoji osobitou barvu hlasu uplatnil jako vypravěč skupiny šermířů Merlet, s nimiž hodně cestoval. Jeho posledními divadelními rolemi byl Edward v Richardovi III. v režii Martina Huby v rámci Letních shakespearovských slavností, Tatínek ve hře Náš tatínek má vždycky pravdu a Muž, Učitel Tvaroh a Bezdomovec v dramatizaci povídek Expres Praha Radotín, obojí v Potužilově režii v Divadle na okraji. Diváci jej znali i z více než dvaceti menších rolí ve filmu či televizi (naposledy seriál Gympl).V divadle i ve filmu býval zpravidla typově obsazovaný do rolí záporných postav, neboť byl osobností obdařenou silným charismatem a nesoucí působivé vnitřní téma. Ke každé úloze přistupoval s velkou svědomitostí a byl zdrojem inspirace pro své spolupracovníky.