Máma z basy? Časosběrný dokument vstupuje do kin

Andy, Petra a Bára. Tři osudy, které se spojily ve věznici ve Světlé nad Sázavou. Právě tady funguje oddělení, kde si matky mohou odpykávat trest společně se svými dětmi. Mateřské pouto totiž může být tou nejsilnější motivací k lepšímu a zodpovědnějšímu životu.

Mezi přemítáním o prohřešcích a péčí o dítě se každé z nich honí hlavou stejná věc – dostat se na vytouženou svobodu, a to co nejdřív. Zlom přichází ve chvíli, kdy jsou jí všechny ženy na dosah. Každá za jiných podmínek, každá s jiným zázemím, všechny ale pojí mateřská láska. Bude stačit k tomu, aby se nevrátily do vězení?

Rutinní situace z běžného života věznice střídá realita všedního dne. Jistotu světa za mřížemi nahrazuje nedostatek práce, starost o děti i snaha zapadnout do společnosti. Každá z trojice žen zatoužila po svobodě, ale naučí se s ní vůbec žít?

Natáčení filmu

Místo cel žijí v barevných pokojících a jejich hlavní náplní je pečovat o děti. V Česku už 15 let funguje oddělení, kde si mohou matky odpykávat tresty společně s potomky mladších 3 let. Tohle vězení ve Světlé nad Sázavou má nejmenší recidivu v Česku (pod 10 procent). Smysl projektu stojí na principu motivace vězněných mateřskou láskou. A právě tahle myšlenka Veroniku Jonášovou zaujala natolik, že se tu rozhodla sledovat příběhy několika odsouzených žen.

Natáčení časosběrného dokumentu režisérka odstartovala v červnu 2012, kdy vězeňské oddělení slavilo desetileté výročí. Na oddělení natáčely s fotografkou Jarmilou Štukovou ve dvou jako velmi úsporný tým, a i díky tomu si k nim postavy našly brzy cestu. Po pár měsících se ve spolupráci s Českou televizí zrodil půlhodinový snímek S mámou v base, který zahrnoval rok natáčení. Už po jeho dotočení režisérka věděla, že chce ve sledování osudů pokračovat. Až do roku 2015 tak Veronika s Jarmilou natáčely na vlastní pěst, bez jakékoliv finanční podpory. Milníkem pro ni byl nástup dětí protagonistek do školy a uzavření pomyslného, pět let trvajícího kruhu.

Slovo režisérky Veroniky Jonášové

„Když jsme začaly natáčet, Jarmila měla v ruce foťák, já notýsek a dárky pro děti z vězení. Přesně takhle vypadal náš štáb v začátcích natáčení. Žádný technik, zvukař, produkční, ani finance. Jenom nápad a velká porce odhodlání natočit časosběrný dokument. Je skoro neuvěřitelné, že se to povedlo. Při práci na filmu jsem zažila mnoho jobovek. Jedna z největších byla situace, když nám Bára odřekla natáčení. Byla jsem z toho zoufalá a snažila jsem se ji marně dohnat přes dva roky. Podařilo se mi to až těsně před dokončením filmu ve střižně. Její osud se ukázal jako nejvíce dramatický z našich postav. Ale rozhodně bych nic neměnila. Bylo zajímavé sledovat běh času na dětech, které známe coby miminka a v závěru filmu jsou to už školáci. Ráda bych naše postavy natáčela i v budoucnu. Zajímá mě, jaký bude mít pobyt ve vězení vliv na děti v pozdějším věku. Jakou cestou se vydají? Žádný výzkum na tohle téma se v Česku neprováděl. První generace takových dětí, které žily ve vězení, už přitom dorůstá do dospělosti.“

Harmonogram promítání

25. 9. 2017 PŘEDPREMIÉRA na Večeru s českým dokumentem

26. 9. PREMIÉRA v kině Pilotů

28. 9. KINODISTRIBUCE a alternativní distribuce ve spolupráci s HateFree Culture